aneb: Recyklace pokračuje
středa 23. března 2011
úterý 15. března 2011
Logika po německu
Německo ohlásilo odstavení sedmi starších jaderných elektráren. Prý kvůli kontrole bezpečnosti. S tím nelze nesouhlasit. Všechny potencionální zdroje potencionálního ohrožení by měly být průběžně kontrolovány. Jenže Němci tak činí v reakci na události v Japonsku, tedy v zemi, která se nachází v oblasti seismické aktivity. Velmi smysluplné.
Kdyby mělo střední Evropou otřást zemětřesení o síle 9 stupňů, byla by polovina světa už dávno v troskách.
Atomové elektrárny jsou díky černobylské tragédii prostě dobrý terč.
Ale co třeba chemičky? Velké přehrady?
Jaderné elektrárny mají, aniž si to někteří lidé chtějí uvědomit, jedno ohromné bezpečnostní plus. Vlastně dvě. Jednak je staví vyspělé státy, pročež také lze předpokládat použití lepších technologií a lepších (ne zaručených) kontrolních mechanismů. A za druhé jsou pod tlakem takzvaného veřejného mínění. V tomto případě až příliš zpracovaného, ale budiž.
Naproti tomu chemický závod se dá víceméně postavit kdekoliv. Klidně i v pralese, nedaleko zdrojů a vhodných dopravních cest a lehce podplatitelných úřadů. Takových po světě stojí a občas o sobě dá vědět ve zpravodajství, docela dost. Až se jednou z nějakého Pumprlicklandu vznese oblak kyanidu (nebo bůhvíčeho) a zamoří turisty přeplněné pláže a zlikviduje poslední rybami oplývající kousek oceánu, zapomeneme na Černobyl. (Možná. Ale zmíněný chemický průmysl je víceméně kompaktní oblast, aspoň pro vnějšího laického pozorovatele, takže se z něj ven těžko přenáší zájmy různých skupin).
Nechce se mi věřit, že by Němci zmíněné elektrárny nekontrolovali a nepodrobovali zkouškám průběžně. A s příslovečnou germánskou pečlivostí. Možná by stačilo jen zamávat fasciklem výsledků a nechat je přeložit do srozumitelštiny. Proč se nesmyslně vymlouvat?
Jasné signály, určené lidem, kteří umí uvažovat pouze v binárním Ano/Ne, se ovšem vysílají většinou v jednom určitém období.
Nijak jsem se po tom nepídil, ale nebudou ony v Německu nějaké volby?
Kdyby mělo střední Evropou otřást zemětřesení o síle 9 stupňů, byla by polovina světa už dávno v troskách.
Atomové elektrárny jsou díky černobylské tragédii prostě dobrý terč.
Ale co třeba chemičky? Velké přehrady?
Jaderné elektrárny mají, aniž si to někteří lidé chtějí uvědomit, jedno ohromné bezpečnostní plus. Vlastně dvě. Jednak je staví vyspělé státy, pročež také lze předpokládat použití lepších technologií a lepších (ne zaručených) kontrolních mechanismů. A za druhé jsou pod tlakem takzvaného veřejného mínění. V tomto případě až příliš zpracovaného, ale budiž.
Naproti tomu chemický závod se dá víceméně postavit kdekoliv. Klidně i v pralese, nedaleko zdrojů a vhodných dopravních cest a lehce podplatitelných úřadů. Takových po světě stojí a občas o sobě dá vědět ve zpravodajství, docela dost. Až se jednou z nějakého Pumprlicklandu vznese oblak kyanidu (nebo bůhvíčeho) a zamoří turisty přeplněné pláže a zlikviduje poslední rybami oplývající kousek oceánu, zapomeneme na Černobyl. (Možná. Ale zmíněný chemický průmysl je víceméně kompaktní oblast, aspoň pro vnějšího laického pozorovatele, takže se z něj ven těžko přenáší zájmy různých skupin).
Nechce se mi věřit, že by Němci zmíněné elektrárny nekontrolovali a nepodrobovali zkouškám průběžně. A s příslovečnou germánskou pečlivostí. Možná by stačilo jen zamávat fasciklem výsledků a nechat je přeložit do srozumitelštiny. Proč se nesmyslně vymlouvat?
Jasné signály, určené lidem, kteří umí uvažovat pouze v binárním Ano/Ne, se ovšem vysílají většinou v jednom určitém období.
Nijak jsem se po tom nepídil, ale nebudou ony v Německu nějaké volby?
středa 9. března 2011
Šifra jménem PEGI
Je hezké doplnit (nejmenovaný) obchod s videohrami definicí ratingu PEGI. Proč ale používat nudný oficiální překlad, když lze vyrobit vlastní:
PEGI 12
V této věkové skupině může být dítě vystaveno násilí poněkud více grafické povahy, stále však vůči fantazijním postavám. Avšak násilí vůči postavám lidského či zvířecího vzhledu nesmí být vyjádřeno graficky. Nahota poněkud více grafické povahy smí být ukázána. Vulgární projevy musí být mírné, bez sexuálního významu
???
To můžu potomka seřezat tím delším pravítkem?
PEGI 12
V této věkové skupině může být dítě vystaveno násilí poněkud více grafické povahy, stále však vůči fantazijním postavám. Avšak násilí vůči postavám lidského či zvířecího vzhledu nesmí být vyjádřeno graficky. Nahota poněkud více grafické povahy smí být ukázána. Vulgární projevy musí být mírné, bez sexuálního významu
???
To můžu potomka seřezat tím delším pravítkem?
úterý 1. března 2011
Král zvířat
(původní vtip nalezen v Anekdotách za školou, 1970)
„Kterépak zvíře nazýváme Králem zvířat?“ rozhlédla se paní učitelka po svých malých svěřencích. Z lesa vztyčených rukou si vybrala tu, která vylétla do vzduchu jako poslední a velmi opatrně.
„Třeba ty,“ řekla. A když za rukou následovalo vzhůru i tělo, potlačila fatalistický vzdech, „Jindro.“
„Slonovi, paní učitelko.“
Nezklamal.
Projevoval určité technické nadání, zvláště při vymýšlení důmyslných strojků na trápení a škádlení spolužaček. To musela ocenit, i když dokonalý periskop, spojující chlapecké záchodky s dívčími přes dvě zdi a jednu chodbu, byl už příliš.
Na rozdíl od exaktní znalosti techniky patřilo ale Jindřichovo přírodopisné povědomí spíše do roviny abstraktní. Na to přišla už kdysi, když se po zjištění, že čápi neodlétají na jih kvůli mrazu, ale kvůli potravě, čili obojživelníkům, zcela vážně zajímal o to, kdy tedy odlétají žáby. Proto se raději obrnila trpělivostí a hledala tu správnou nápovědu.
„No, Jindřichu, slon se sice zvíře velké, silné a majestátní, ale králem zvířat je mnohem menší tvor. No tak přemýšlej – krvežíznivý, dobře skákající...“
„Blecha?“
„Kterépak zvíře nazýváme Králem zvířat?“ rozhlédla se paní učitelka po svých malých svěřencích. Z lesa vztyčených rukou si vybrala tu, která vylétla do vzduchu jako poslední a velmi opatrně.
„Třeba ty,“ řekla. A když za rukou následovalo vzhůru i tělo, potlačila fatalistický vzdech, „Jindro.“
„Slonovi, paní učitelko.“
Nezklamal.
Projevoval určité technické nadání, zvláště při vymýšlení důmyslných strojků na trápení a škádlení spolužaček. To musela ocenit, i když dokonalý periskop, spojující chlapecké záchodky s dívčími přes dvě zdi a jednu chodbu, byl už příliš.
Na rozdíl od exaktní znalosti techniky patřilo ale Jindřichovo přírodopisné povědomí spíše do roviny abstraktní. Na to přišla už kdysi, když se po zjištění, že čápi neodlétají na jih kvůli mrazu, ale kvůli potravě, čili obojživelníkům, zcela vážně zajímal o to, kdy tedy odlétají žáby. Proto se raději obrnila trpělivostí a hledala tu správnou nápovědu.
„No, Jindřichu, slon se sice zvíře velké, silné a majestátní, ale králem zvířat je mnohem menší tvor. No tak přemýšlej – krvežíznivý, dobře skákající...“
„Blecha?“
pondělí 14. února 2011
Professor Layton Vs Phoenix Wright
Tohle mi na podzim uniklo. Dokonalý důvod ke koupi Nintenda 3DS to sice není, ale nemá k němu daleko.
pátek 11. února 2011
úterý 1. února 2011
Úspěšná léčba
(původní vtip třeba v Doktorských historkách a anekdotách, 1973)
Ke schopnostem svého kolegy Cvrkala, takto úspěšného psychiatra s vlastní klinikou, měl doktor Kraus naprostou důvěru. Stejně tak i v obsah jeho nápojové skříňky. S nímž se ke své lítosti setkával jednou měsíčně, častěji se na venkov nedostal.
Dnes se to podařilo.
„Když jsem ti poslal paní Vršťálovou, jak to dopadlo?“ zeptal se, než se pořádně uvelebil, protože zmíněná dáma byla blízkou přítelkyní paní Krausové, a paní Krausová podmínila svolení k cestě za doktorem Cvrkalem, o jejímž cíli a výsledku nepochybovala, získáním zmíněné informace.
„Myslíš tu kleptomanku? Tak ta už je v pořádku,“ sdělil mu psychiatr a tázavě ukázal na láhev, z jejíž etikety koukali dva psíci.
„To jsem rád,“ řekl Kraus a kývl, „Víš, moje žena chtěla ... Vyléčil jsi ji?“
„Rozhodně. Teď už krade jen to, co potřebuje.“
Ke schopnostem svého kolegy Cvrkala, takto úspěšného psychiatra s vlastní klinikou, měl doktor Kraus naprostou důvěru. Stejně tak i v obsah jeho nápojové skříňky. S nímž se ke své lítosti setkával jednou měsíčně, častěji se na venkov nedostal.
Dnes se to podařilo.
„Když jsem ti poslal paní Vršťálovou, jak to dopadlo?“ zeptal se, než se pořádně uvelebil, protože zmíněná dáma byla blízkou přítelkyní paní Krausové, a paní Krausová podmínila svolení k cestě za doktorem Cvrkalem, o jejímž cíli a výsledku nepochybovala, získáním zmíněné informace.
„Myslíš tu kleptomanku? Tak ta už je v pořádku,“ sdělil mu psychiatr a tázavě ukázal na láhev, z jejíž etikety koukali dva psíci.
„To jsem rád,“ řekl Kraus a kývl, „Víš, moje žena chtěla ... Vyléčil jsi ji?“
„Rozhodně. Teď už krade jen to, co potřebuje.“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)