Neviditelné pasti

Normálně by si jich cestou do práce člověk ani nevšiml. Kdyby nepřišla studená rána a nepadla mlha.

Foceno mobilem, takže kvalita nic moc, kompozice nic moc, ale mě se to líbí.

Nintendo Wii ve službách budoucnosti

Zajímavá zpráva (a dost možná inspirace pro nové herní systémy).

Na konferenci SIGGRAPH 2009 Emerging Technologies předvedli vědci z Tokya hologram, který vám podá ruku a vy to reálně ucítíte.

Co mě zaujalo, bylo to, že jako snímače pohybu byly použity dva obyčejné wiimoty, čili bezdrátové ovladače nejméně výkonné herní konzole této generace.

(Fyzický dotek simulují ultrazvukové vlny, taky dobrý nápad).

zdroj: ČRO Leonardo

Konzole v prohlížeči

Sice jedna z nejstarších, zato legendárních, včetně her.
S projektem JSNES (javascriptový NES, ne SNES) se pochlubil na svém oficiálním blogu i Google.cz. Rád, protože emulátor starého dobrého NESu potřebuje ke své činnosti prvky z HTML5 a rychlý javascript, což prohlížeč Google Chrome obsahuje.

(Zpráva se objevila včera před půlnocí a momentálně už neexistuje, pravděpodobný důvod dole.)
Připomenul jsem si starou dobrou Zeldu, starou pro mě ne tak dobrou Zeldu II., ve výběru nechybí Mario ani Donkey Kong i kdysi přes různé platformy roztažené a nesmírně populární Lemmings.

Ovládání ovšem trpí středoevropským nedostatkem - konzolová tlačítka A a B má podle emulátorového zvyku přiřazena na klávesnicová X a Z. Ty jsou na US klávesnici hezky vedle sebe, zato na tuzemské to k sobě mají docela daleko.

Rychlost také není nijak úžasná, nicméně JSNES funguje.
Jen by mě zajímalo, jak se na použití herních ROMek, které rozhodně rozhodně nejsou volně k dispozici, asi tváří Nintendo.

Panebože, ona je to pravda!

Rádio nijak zvlášť neposlouchám. Ještě tak Český rozhlas v sobotu po obědě, tudíž jsem byl až donedávna člověk toto médium šťastně ignorující.
V rámci firemních přesunů nás sestěhovali dohromady a spolu s kolegou přišel i rozhlasový aparátek.
Hraje tiše, s naladěnou Evropou 2. Taková broukající kulisa, člověku aspoň nehučí z ticha v uších, když už si nemůže pouštět Cassandru Complex nebo Čajkovského (v patřičné hlasitosti). To všechno by šlo.
Ale stačilo pár dní a já objevil Ameriku.
Když jsem slyšel a četl, jak komerční rádia vysílají v podstatě stále totéž a chytit se v nich s neznámou, nedejbože začínající kapelou, je v podstatě nemožné, neodporoval jsem. Jen jsem považoval tvrzení o hubených playlistech za trochu nadsazené. Vyřčené v obvyklé zkratce, jakou shrnujeme celkový dojem.
A teď jsem ke své hrůze zjistil, že to nebyla žádná generalizace, nic takového.
Že je to syrová pravda.
Používá slogan MaXXimum muziky, ta slavná Evropa 2.
A točí písničky v počtu pouhých několika kusů několikrát za den!
Tohle jsou lidi opravdu ochotni poslouchat?

Dvojí vidění světa

Naší ulicí procházeli včera strážníci městské policie. Velmi rozpačitě, lepší výraz mě nenapadá, pokukovali po autech, zaparkovaných polovinou na chodníku, obcházeli kolem a když dokroužili, zastrčili za stěrač pokutový lístek.
Nic proti tomu nemám, když takhle z každé strany parkuje dodávka, pak vytvoří takřka neprůjezdnou a pomalu i neprůchodnou barikádu. Před každým domem je vjezd do garáže, jenže to by museli zatočit. Nedejbože otevřít vrata.
Jak ale poznamenal soused: Když na chodníku parkuješ a městská kasa může zbohatnout o stokorunu pokuty, to se o těch několik dlaždic hlásí.
Zato v zimě je najednou jen a jen tvůj.