Znovu ve stejné řece

Už zase. Tohle se mi už před léty jednou stalo. Dnešní repríza - jiná osoba, podobný problém
Crrr. Telefon.
Uživatel (raději nejmenovat): Nejede mi program XY
(Ten používali před několika lety, ale nevadí, jméno se přeneslo na nový systém, hlavně, že vím, o co jde)
Já: Jak přesně?
Uživatel: Nejde spustit.
Já: Jde proud?
(v minulém případě dospěla asi minutová analýza problému po telefonu právě k takovému jádru pudla.)
Uživatel: Jo, svítí to tady.
Já: (po ověření, že já se na server a konkrétní – terminálovou – aplikaci dostanu) Dobře, jdu tam.

Sto metrů tajícím sněhem.

Servisní zásah: Stisk knoflíku POWER na počítači. To, co „tu svítilo“, bylo tlačítko na monitoru, oznamující tímto jednoduchým způsobem, že z jedné strany jde do zobrazovacího zařízení elektřina, ale na druhé postrádá impuls od té černé krabice s daty, stojící vedle.

Jak se Mars dostal do kalendáře

Staří Římané nezasvětili první měsíc v roku – podle jejich počítání březen, čili March, marec a bůhvíjak ještě, uctívanému bohu války, protože byli výbojní a válkychtiví. Byli – jako všechny starověké kultury – především národem zemědělským, mnohem více závislým na rozmarech přírody a ročním běhu, než na vrtoších válečné štěstěny. Tak proč Mars?
Úcta k Martovi, který rozhodně nebyl jen apeninskou variantou řeckého Área – odpovídal spíše druhému řeckému božstvu boje, tedy Athéně – původně nepramenila z jeho schopností postavit se za své ovečky na válečném poli. Mars byl totiž na počátku své božské kariéry bohem agrárním, starajícím se víc o kosení polí, než kosení nepřátel. K atributům válečníka se dostal až později, zpočátku pracoval na poli plodnosti a vegetačních cyklů. A stejně jako služba jeho kolegů z jiných náboženských systémů, i Martova práce začínala na jaře, kdy bylo nutné postarat se o to, aby z mrtvé země vyrašil nový život.
A máme to. Z ochránce živobytí se sice později stal ochráncem lidu a státu a válečným božstvem, ale měsíc, kdy se příroda probouzí, už mu zůstal.
S tímto omylem jsem se setkal i v knize Sto astronomických omylů, uvedených na pravou míru. Inu, nikdo nejsme dokonalý a zmínka o římské adoraci války byla jen autorským bonmotem, ale přesto.

Tenhle je taky dobrej: Třetí přání

(originál mi naservíroval gadget A Joke A Day)

„Tři přání?“
Zakopnout na prázdné a pusté pláži o odhozenou starou láhev od Beefeateru a narazit si palec, to jednoho naštve. Ale jestliže ta flaška vzápětí vyplivne oblak v podobě tlustého Araba s turbanem a dotazem na tři přání, která smí, musí a touží splnit, to naopak potěší.
„No jasně. Chci balík prachů. Sto milionů. Švýcarská banka, ani slůvko finančáku. Tak co, zvládneš to?“
Džin se zachvěl a mávl mlžnou rukou. Následoval ji zvuk, obsazovaný v komiksech písmenky PLOP.
Nedůvěřivému muži, který si šel původně postěžovat vlnám na škaredý osud, zapípal mobil.
TRANSAKCE DOKONČENA.
„Fakticky tam ty prachy jsou!“
Džin se zatvářil vítězoslavně.
„Super. Tak jedeme dál. Chci pořádnej bourák. Ferrari ... Aston ... Maserati ... jo, Ferrari. Takový to červený.“
Po nezbytném PLOP se nedaleko objevila novotou zářící Italia.
„Páni! Jsi fakt dobrej. Já taky. Třetí přání? To je přece jasný. Prachy mám, pořádnou káru mám. Možná by to na ženský stačilo – ale radši to pojistím: Chci, aby mi žádná ženská neodolala.“
Džin potřetí pohnul rukou.
PLOP.
Šťastný nálezce zmizel.
A na písek spadla velká krabice čokoládových bonbonů.

V BradyGames se ve hrách vyznají

Válka kvůli mapě? Nic nového

Na Živě vyšel článeček o sporu mezi Nikaraguou a Kostarikou, jež způsobila nepřesnost v Mapách Google. Zajímavé, dalo by se říct. Ale nic nového.
V letech dávno minulých hrozily podobné konflikty ze stejně malicherných důvodů také. Jen jejich příčinou nebyly mapy, dostupné na internetovém serveru, ale mapky na poštovních známkách. Většinou se – mimochodem – také odehrály v Latinské Americe.
Zajímavý výsledek měla například emise venezuelské známky, vydané roku 1896, na níž byla zakreslena část tehdejší Britské Guayany na východ od řeky Essequibo coby území venezuelské. Kterým se později také stalo. Podobný případ (beze změny hranic) se odehrál roku 1900 mezi Dominikánskou republikou a Haiti; válce zabránilo jen stažení a likvidace nevinných cenin. Známky s vyobrazením Falklandských ostrovů coby součásti Argentiny, vydané v šedesátých letech také využívala argentinská junta k získání podpory občanů k invazi na souostroví, jehož obyvatelé jinak neměli se zemí na pevnině nic společného, jako záminka k rozčilování nad tím, že Britové okupují jejich území, ale posloužilo cokoliv. Což už je zase jiná historie ....

Palmknihy už obchodují

Co ohlášeno, to splněno, z Palmknih se stal regulérní obchod s elektronickými knihami.
První dojmy:
Ceny jsou přijatelné, to je dobře. (A teď přijde očekávané ale. Už je tady). Ale - je to můj skromný soukromý názor - měly být do začátku nižší. Magických 49 korun české měny. Když se začaly objevovat levné filmy v časopisech, začínaly na stovce a i když hodně lidí zajásalo, byla to až novinová vydání pod padesátikorunu, která přesvědčila většinu človíčků, že zajít do trafiky je efektivnější, než se vyptávat kamarádů, nebo prolézat warez fóra. Pozdější přitlačení na pilu by sice znamenalo nějaké to proklínání (Amazon to, mimochodem, přesně takhle udělal), jenže to by už byli zákazníci na své virtuální knihkupectví zvyklí.
Lehce nešťastná je taky registrace. Chápu jí, rozumím důvodům, ale (už zase ale) posílání aktivačního kódu papírovou poštou je trochu zvláštní.
Za prvé (na nulté předpokládám, že zásilka bude doporučená) jde o čas, o několik dní, strávených nervózním přešlapováním za dveřmi v očekávání pošťákova prstu na zvonku, za druhé na něco takového nejsou lidé na internetu vůbec zvyklí, a za třetí: je jedenadvacáté století.
Každopádně přeji Palmknihám hodně štěstí. Konečně mají šanci rozjet první skutečně funkční a výdělečný obchod s elektronickými knihami.

Opening Final Fantasy Crystal Chronicles

Moje nejoblíbenější úvodní scéna videohry. Na rozdíl od ostatních, plných dramatických střihů, monster a bojujících hrdinů je klidná. A taková ... osudová. Samozřejmě, že je nutné vědět o co vlastně jde a proč se ti lidičkové chystají na cestu (úvodní text).

(Druhé místo mimochodem už dlouhou dobu okupuje intro tradiční: Final Fantasy VIII.)