Zatímco si kapitán Exner užívá dovolené ve společnosti krásné antropoložky, je v divadle se zvláštní názvem V louži nalezena zohavená mrtvola neznámé ženy. Divadlo je obklopeno palácem tiskové agentury, podnikem plným lidí, mezi nimiž není o podezřelé nouze, takže se Exnerovi podřízení rozhodnou raději šéfa z dovolené odvolat. Což ho sice nepotěší, ale proti čemuž nemůže nic udělat. Pustí se tedy do vyšetřování (na sličnou svědkyni, bez které by to ani nebyl Exnerův případ) narazí hned poté, kdy zjistí totožnost mrtvé. Vrah chtěl znetvořením obličeje své oběti získat čas a téměř se mu to podařilo, detektivové totiž ani v nejmenším netuší motiv zločinu a pátrají v obvyklých mantinelech manželského trojúhelníku. Jenže jak vyšetřování pokračuje, padne kosa na kámen, jak praví kapitánovi důstojníci, a vrah zaútočí na samotného kriminalistu. Co víc, poškodí jeho mercedesku. Vše pro získání důkazu, který kriminalisté do té doby nepovažovali za důležitý. Vražedný útok se tak stane zkratkou k vyřešení případu.
Efektivně mrtvá žena je snad jedinou Erbenovou detektivkou, která může potřebovat berličku historických vysvětlivek. Námětem je totiž lov mozků, ovšem v tehdejším podání, kdy nešlo jen o přetahování talentů mezi firmami, ale především o organizování jejich cesty za železnou oponu.
Zdálo by se, že politikou inspirovaný příběh má jednoduché, v rámci tehdejších oficiálních názorů jednoznačné směřování, daná zápletka ovšem neznamená, že by se spisovatel musel takovou cestou vydat. A Erben se jí nevydal, kapitán Exner řeší a vyřeší prostou vraždu, jejímž motivem jsou – opět – obyčejné lidské vlastnosti, nic jiného. Žádní zlotřilí agenti, vrahův vídeňský společník není válečný zločinec, jak se v tehdejších českých detektivkách často zjišťovalo, nic takového. Jen obyčejní lidé.
Kniha se stala i jedním ze čtyřech zfilmovaných Exnerových příběhů (1979,) v tomto případě ovšem bez svérázného kriminalisty, kterého nahradil detektiv ženatý, ba dokonce i starostlivý otec. Škoda.
Efektivně mrtvá žena je snad jedinou Erbenovou detektivkou, která může potřebovat berličku historických vysvětlivek. Námětem je totiž lov mozků, ovšem v tehdejším podání, kdy nešlo jen o přetahování talentů mezi firmami, ale především o organizování jejich cesty za železnou oponu.
Zdálo by se, že politikou inspirovaný příběh má jednoduché, v rámci tehdejších oficiálních názorů jednoznačné směřování, daná zápletka ovšem neznamená, že by se spisovatel musel takovou cestou vydat. A Erben se jí nevydal, kapitán Exner řeší a vyřeší prostou vraždu, jejímž motivem jsou – opět – obyčejné lidské vlastnosti, nic jiného. Žádní zlotřilí agenti, vrahův vídeňský společník není válečný zločinec, jak se v tehdejších českých detektivkách často zjišťovalo, nic takového. Jen obyčejní lidé.
Kniha se stala i jedním ze čtyřech zfilmovaných Exnerových příběhů (1979,) v tomto případě ovšem bez svérázného kriminalisty, kterého nahradil detektiv ženatý, ba dokonce i starostlivý otec. Škoda.
Co jsem četl: Václav Erben: Efektivně mrtvá žena, 1970, mé vydání Svoboda Praha, 1992
Žádné komentáře:
Okomentovat