Potěšují zpráva: série Lufia (Estopolis) se vrací. Byť jen jako předělávka a prozatím jen druhého dílu Rise of Sinistrals, (nejspíš proto, protože ve vnitřní chronologii předchází prvnímu).
I když - jen tak obvyklý remake (port na jiný systém s kosmetickými úpravami) to nebude, hra prodělá zásadní změnu nejen grafickou. Souboje už nebudou tahové, ale akční. Škoda. Snad zůstanou hádanky při prolézání jeskyní a věží, změnit se toho má totiž - aspoň podle tvrzení vývojářů - hodně. Zasáhnou do příběhu, do postav i do světa. To, co dělalo Lufii Lufií by ale mělo zůstat, nechám se překvapit jestli se to povede.
Pokud nepřehánějí, dopadne to tak, jako u remaku Final Fantasy Adventure (GB), z něhož nezůstal kámen na kameni a v konečném výsledku jménem Sword of Mana (GBA) zůstala základní dějová linie a několik figur. A přibylo toho tolik, že šlo v podstatě o novou hru. (Jednu z mých velmi oblíbených, mimochodem). U DS verze Final Fantasy IV ovšem taky slibovali hodně změn, ale když pominu logickou změnu grafiky (no, logickou, výroční FF I a II pro PSP zůstaly v postupem času inovovaném původním NESovském vzhledu, což docela nechápu), tak jediné podstatnější změny nakonec představovaly jen dodatečné informace o mládí Cecila, Golbeze a Kaina zabalené ovšem do delších filmových pasáží.
První Lufia se mi sice líbila víc, nemám totiž rád lucasovské detailní vysvětlování něčeho, co už se odehrálo a o čem si člověk udělal díky své představivosti vlastní obraz, teď, když už oba příběhy znám, na tom nesejde. Samozřejmě za předpokladu, že hra dostane pas a objeví se mimo Japonsko.
I když - jen tak obvyklý remake (port na jiný systém s kosmetickými úpravami) to nebude, hra prodělá zásadní změnu nejen grafickou. Souboje už nebudou tahové, ale akční. Škoda. Snad zůstanou hádanky při prolézání jeskyní a věží, změnit se toho má totiž - aspoň podle tvrzení vývojářů - hodně. Zasáhnou do příběhu, do postav i do světa. To, co dělalo Lufii Lufií by ale mělo zůstat, nechám se překvapit jestli se to povede.
Pokud nepřehánějí, dopadne to tak, jako u remaku Final Fantasy Adventure (GB), z něhož nezůstal kámen na kameni a v konečném výsledku jménem Sword of Mana (GBA) zůstala základní dějová linie a několik figur. A přibylo toho tolik, že šlo v podstatě o novou hru. (Jednu z mých velmi oblíbených, mimochodem). U DS verze Final Fantasy IV ovšem taky slibovali hodně změn, ale když pominu logickou změnu grafiky (no, logickou, výroční FF I a II pro PSP zůstaly v postupem času inovovaném původním NESovském vzhledu, což docela nechápu), tak jediné podstatnější změny nakonec představovaly jen dodatečné informace o mládí Cecila, Golbeze a Kaina zabalené ovšem do delších filmových pasáží.
První Lufia se mi sice líbila víc, nemám totiž rád lucasovské detailní vysvětlování něčeho, co už se odehrálo a o čem si člověk udělal díky své představivosti vlastní obraz, teď, když už oba příběhy znám, na tom nesejde. Samozřejmě za předpokladu, že hra dostane pas a objeví se mimo Japonsko.
Žádné komentáře:
Okomentovat