pátek 29. ledna 2010

Opravdové bláboly

Napadla mě, v souvislosti s něčím, co na veřejnost víceméně nepatří, hezká hříčka. Snad se jí říká aforismus (i když já bych řekl spíš asifórismus, možná je to vtip, ale já ho nepochopil). Nejspíš ho dávno přede mnou vymyslel i někdo jiný, ale na tom nezáleží.

Jsem člověk přející. Přeji sousedovi, aby mu chcípla koza

Aby tomu asiforismu tady nebylo smutno, přidám léty ověřený fatalistický poznatek:

Pravda vítězí. Ovšem bez lží to nedokáže.

A do třetice něco mé životní filozofie, za níž si, oproti prvními vtípku, opravdu stojím. Stejně jako za oním hezkým příslovím Moudřejší ustoupí, která nepraví, že by se člověk měl hulvátům uhýbat. Ustoupí neznamená ustupuje, ten krok zpět je jenom jeden, nutný a vhodný právě k tomu, aby se člověk ujistil, že nejde o nedorozumění a prokázal dobrou vůli (a kryl si případně záda, co si budeme namlouvat).
Takže známá definice, doplněná o, podle mne velmi důležitý, dodatek:

Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Platí pouze v případě, že se ten druhý řídí stejnou poučkou.

P.S. Není ten, kdo nemá na růžích ustláno, na tom v podstatě lépe, než člověk, který na těchto sice krásných, leč nepříjemně pichlavými doplňky vybavených květinách ustláno má?

Žádné komentáře: