Ach, ty ženy. Samá změna. Ne, že by to nějak vadilo (u těch, co mají aspoň trochu vkusu, devadesátá léta Metráčků v elasťácích jsou už naštěstí pryč). Naopak. Jenže kdo si má pamatovat, jestli včera neměla ofinu z čela a dnes je po třísetkorunovém hrábnutí do vlasů kadeřnicí, jestli ten fialový pramen nebyl minulý týden více lila nebo do červena ...
Člověk to uhlídá ještě tak u manželky nebo přítelkyně. U kamarádek nebo spolupracovnic už je to horší. Naštěstí je lidská (mužská) mysl vybavena bezpečnostními prvky, které automaticky, bez ohledu na mozek změnu ocení, pochválí a informaci udržuje ve stavu: Zopakovat, až dojde ke změně. Funguje to. Jen se někdy se taková podvědomá slepota může tak trochu vymstít.
Jako tuhle v práci. Kolegyně potřebovaly něco vyřešit, vidím je často, zmíněná automatika pracuje k všeobecné spokojenosti. Přišel jsem, - žádná změna –, pozdravil, sedl k počítači, zády ke zbytku kanceláře a řešil. S problémem měla do činění i jedna osoba, bezpečně vzdálená a tím pádem tedy vhodná coby objekt k slovnímu uvolnění adrenalinu, nebezpečně zaplavujícímu organizmus.
„Blondýna blbá, typizovaná,“ ulevil jsem si nahlas.
Načež místností zavládlo ono známé náhlé a tíživé půlvteřinové ticho.
Pomalu jsem se otočil.
Se vztahovačným podezřením a s myšlenkovými prstíky pohotově na spouštích iluzorních zbraní na mě civěly tři zlatovlasé hlavinky.
Člověk to uhlídá ještě tak u manželky nebo přítelkyně. U kamarádek nebo spolupracovnic už je to horší. Naštěstí je lidská (mužská) mysl vybavena bezpečnostními prvky, které automaticky, bez ohledu na mozek změnu ocení, pochválí a informaci udržuje ve stavu: Zopakovat, až dojde ke změně. Funguje to. Jen se někdy se taková podvědomá slepota může tak trochu vymstít.
Jako tuhle v práci. Kolegyně potřebovaly něco vyřešit, vidím je často, zmíněná automatika pracuje k všeobecné spokojenosti. Přišel jsem, - žádná změna –, pozdravil, sedl k počítači, zády ke zbytku kanceláře a řešil. S problémem měla do činění i jedna osoba, bezpečně vzdálená a tím pádem tedy vhodná coby objekt k slovnímu uvolnění adrenalinu, nebezpečně zaplavujícímu organizmus.
„Blondýna blbá, typizovaná,“ ulevil jsem si nahlas.
Načež místností zavládlo ono známé náhlé a tíživé půlvteřinové ticho.
Pomalu jsem se otočil.
Se vztahovačným podezřením a s myšlenkovými prstíky pohotově na spouštích iluzorních zbraní na mě civěly tři zlatovlasé hlavinky.
Žádné komentáře:
Okomentovat