Víte to první

Zase jeden prima slogan. Zase rádio. Poté, co mě na podzim zaskočilo Maxxximum muziky Evropy 2 (tj. několik písní několikrát denně), mi teď dává zabrat Frekvence 1. Respektive její zprávy, uváděné sloganem: Víte to první. Nevím, jestli jsem první, kdo to ví, zato bezpečně vím, že to vím už delší dobu odjinud a často dokonce už i z tištěných novin. Což je na zpravodajství, šířené éterem, docela slušný výkon :-)

Jak prosté, drahý Watsone

Jedna z nejproslulejších hlášek nejproslulejšího soukromého detektiva všech dob, Sherlocka Holmese, Elementary, (my) dear Watson, nepochází z pera Arthura Conana Doyla . Neobjevuje se v žádném z jím sepsaných šedesáti holmesovských příběhů. Ani její českou variantu, Jak prosté, drahý Watsone, z pochopitelných důvodů v překladech nenajdete.
Není také pravda, že fráze poprvé zazněla ve filmech, v nichž SH hrál William Gillette.
Ještě dříve, než se objevil první gilletovský film - Sherlock Holmes - který měl premiéru v roce 1916, objevila se fráze "Elementary, my dear Watson, elementary," v knize Psmith Journalist anglického humoristy P.G. Woodehouse. A ta vyšla o rok dříve. William Gilette sice ztvárnil slavného detektiva i na divadelním pódiu, (Sherlock Holmes, premiéra 1899), ale taky kde nic tu nic.
Gillettovská hláška (ne divadelní) navíc zněla: "Oh, this is elementary, my dear fellow", zatímco legendární "Elementary, my dear Watson," použil ve filmu až Clive Brook, další britský herec se zářezem role Sherlocka Holmese na pažbě (1929).

Prohlídka Měsíce

K orientaci na našem nejbližším kosmickém sousedovi lze použít cokoliv. Já už hodně let nahlížím do Rüklova Atlasu Měsíce, ale je tu samozřejmě i internet, například se známým Google Moon (po pravdě řečeno nic moc). Nebo s českou stránkou profesionálního astronoma (tedy kvalita zaručena) Pavla Gabzdyla Prohlídka Měsíce. Není nijak rozsáhlá, což je kupodivu velké plus. Amatérskému pozorovateli nabízí třeba Průvodce měsíčními útvary aneb lunární dvanáctku, což je nedávno dokončená sekce, vybírající dvanáct charakteristických zástupců svého druhu: krátery, zlomy, nebo pohoří. Přidejte k tomu výběr hezkých záběrů, výběr kvalitních odkazů dál a třeba návody jak vlastní pozorování zanamenávat - v jednoduchosti je prostě síla a vše ještě dobře doplňuje autorův blog Měsíční deník.

Final Fantasy pro iPhone

Patrně nejvydávanější hra se chystá na jubilejní, desátou instanci. Nezkoumal jsem, jestli první Final Fantasy skutečně patří zlatá medaile. Určitě ne, kdybych započítával Tetris, Asteroidy, Space Invaders nebo Pacmana, ale pokud vezmu v potaz to, že ma jít o jeden konkrétní titul a jeho následné vypouštění v úpravách pro jiné systémy, tak takové kariéry se mnoho her nedočkalo.
Od prvního na NES (1987 JP, 1990 US), přes MSX (JP 1989), WonderSwan Color (JP 2000), PlayStation (JP 2002, US 2003), japonské mobily (2004), GBA (2004),PSP (2007),Wii Virtual Consoli (2009),PlayStation Network (2009) až po desáté na iPhone/iPod Touch. Kam dál?

Dvacet let série SaGa

Square Enix vypustil hezké video (a balík soundtracků, které propaguje) k dvacetiletému výročí své méně známé série SaGa. Ta pochází (stejně jako Seiken Densetsu) z původních RPG pro tehdy ještě černobílý gameboy. Základem byla hra s původním názvem Final Fantasy Legend.

Video je to hezké, ještě aby vydali ve srozumitelném jazyce taky výroční předělávku SaGa II. (Final Fantasy Legend II), která se v Japonsku pro Nintendo DS objevila už vloni.

Černé kachny, jedna bílá

Chvíle radosti z toho, že jsem narazil na albína bohužel netrvala dlouho, jen do té doby, než jsem se pochlubil a bylo mi vysvětleno, že jde o jiný druh. Ale stejně to hezky vypadá.

Opravdové bláboly

Napadla mě, v souvislosti s něčím, co na veřejnost víceméně nepatří, hezká hříčka. Snad se jí říká aforismus (i když já bych řekl spíš asifórismus, možná je to vtip, ale já ho nepochopil). Nejspíš ho dávno přede mnou vymyslel i někdo jiný, ale na tom nezáleží.

Jsem člověk přející. Přeji sousedovi, aby mu chcípla koza

Aby tomu asiforismu tady nebylo smutno, přidám léty ověřený fatalistický poznatek:

Pravda vítězí. Ovšem bez lží to nedokáže.

A do třetice něco mé životní filozofie, za níž si, oproti prvními vtípku, opravdu stojím. Stejně jako za oním hezkým příslovím Moudřejší ustoupí, která nepraví, že by se člověk měl hulvátům uhýbat. Ustoupí neznamená ustupuje, ten krok zpět je jenom jeden, nutný a vhodný právě k tomu, aby se člověk ujistil, že nejde o nedorozumění a prokázal dobrou vůli (a kryl si případně záda, co si budeme namlouvat).
Takže známá definice, doplněná o, podle mne velmi důležitý, dodatek:

Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Platí pouze v případě, že se ten druhý řídí stejnou poučkou.

P.S. Není ten, kdo nemá na růžích ustláno, na tom v podstatě lépe, než člověk, který na těchto sice krásných, leč nepříjemně pichlavými doplňky vybavených květinách ustláno má?