Pratchettovské Sdružení za stejná práva nestejných výšek v akci
úterý 13. července 2010
Co dál, má milá banko?
Platím, abych si mohl přečíst reklamu (a v teleshopingu vychvaluje Horst Fuchs výhody ručního odšťavňovače proti elektrickým modelům).
Ta reklama mě dojala. Zastavil jsem se ráno u bankomatu největší tuzemské banky. Své banky. Na úvodní bláboly o výhodných půjčkách jsem si už zvykl. Něco na displeji zasvítí, já to vesele ignoruji, blik - a jsem v nabídce.
Ale abych musel mačkat tlačítko, aby reklama zmizela a já se dostal ke svým penězům za jejichž výběr bůhví proč platím, to už je síla.
Knoflík k pokračování je samozřejmě ten vpravo dole, stejně jako upozornění na to, že ho musíte stisknout, takže se k němu člověk dostane až po přečtení celé zprávy. Teoreticky chytré řešení, prakticky - díky reklamní slepotě, kterou si lidé vybudovali - k ničemu.
Za a) Nevím, co tam psali a nevěděl jsem to ani ve chvíli, kdy jsem očima přejížděl písmenka, za b) existence vnuceného sdělení jsem si všiml až ve chvíli, kdy uběhlo několik sekund a reklama stále nemizela, pročež jsem se nesoustředil na obsah, ale na řešení problému Proč bankomat nefunguje, za c) kromě bankovek jsem si odnášel pocit značného rozhořčení. Tedy mínus pro Českou spořitelnu v případě, že bych nějaké jiné, než standardní bankovní služby potřeboval.
Ta reklama mě dojala. Zastavil jsem se ráno u bankomatu největší tuzemské banky. Své banky. Na úvodní bláboly o výhodných půjčkách jsem si už zvykl. Něco na displeji zasvítí, já to vesele ignoruji, blik - a jsem v nabídce.
Ale abych musel mačkat tlačítko, aby reklama zmizela a já se dostal ke svým penězům za jejichž výběr bůhví proč platím, to už je síla.
Knoflík k pokračování je samozřejmě ten vpravo dole, stejně jako upozornění na to, že ho musíte stisknout, takže se k němu člověk dostane až po přečtení celé zprávy. Teoreticky chytré řešení, prakticky - díky reklamní slepotě, kterou si lidé vybudovali - k ničemu.
Za a) Nevím, co tam psali a nevěděl jsem to ani ve chvíli, kdy jsem očima přejížděl písmenka, za b) existence vnuceného sdělení jsem si všiml až ve chvíli, kdy uběhlo několik sekund a reklama stále nemizela, pročež jsem se nesoustředil na obsah, ale na řešení problému Proč bankomat nefunguje, za c) kromě bankovek jsem si odnášel pocit značného rozhořčení. Tedy mínus pro Českou spořitelnu v případě, že bych nějaké jiné, než standardní bankovní služby potřeboval.
Co bude následovat? Dostanou bankomaty plné klávesnice a peníze vypadnou až poté, co složím oslavný sonet?
pátek 9. července 2010
Do nebíčka ...
„Tak, pane Babinský, jste na řadě.“
Muži, který si vystál dlouhou frontu před nebeskou branou, se vrátila všeobjímající nervozita, s níž před desítkami let stanul v zástupu čekatelů na Rozhodnutí.
„Co se mnou bude?“
S rostoucí nedůvěrou hleděl na tři klíče. Zlatý, šedý a uhlově černý. Stejně jako tři brány, jimiž se kráčelo do Věčnosti. Nebe, Očistec a Peklo. Klíče ležely na dlouhém pracovním stole, prohýbajícím se pod štosy lejster, svazků a knih, za nímž postával anděl s unaveně svěšenými křídly a čert, který si na chvíli sedl a podepřel jednou rukou hlavu. Ukazovákem druhé postrkoval po stole berušku. Obyčejného broučka, jež mezi papíry spadl z rozcuchaných vlasů předchozí strany, muže s mušelínovou síťkou na motýly.
„Václav Babinský, dvacet let těžkého žaláře za celou řadu zločinů: vraždy, zběhnutí, loupeže ...“ načal anděl.
„Bylo jich šest, za které mě soudili.“
„Možná. Ale -“ Anděl zvedl odrbaný sešitek s barvotiskovou obálkou, „tady je toho mnohem víc.“
„Ale to přece ... to jsou jen vyprávěnky,“ zděsil se polepšený zločinec, „Co si lidi vymýšlejí.“
„V nebi platí to, co je psáno. Jak je to na papíře, tak to má váhu.“
„Já myslel, že On ví všechno.“
„On ano. Jistě ale chápete, že zkoumat historii jednotlivých osob je náročné. Hrozí kdejaké průšvihy, časové paradoxy a tak. Ale podívejte, pozemský trest jste si odseděl, reference řádových sester jsou taky příznivé, prostě jen musíte dokázat, že jste neudělal to, co se o vás píše.“
„To stačí?“
„To se musí.“ řekl anděl a věnoval čertovi dvoumiliontý šestistý padesátý tisící sto osmý omluvný pohled v této směně. Poctivě je počítal.
„A když to nedokážu?“
„Pak je to jasné. Mimochodem – mám tady už poznámku – co vás pro Boha napadlo přidávat si špatné skutky, které jste ve skutečnosti neudělal?“
„Já nevěděl.“
Anděl rozhodil rukama.
„Nevěděl, nechtěl ... Je to pořád stejné. Ale jak jsem říkal – zrovna u vás to nebude tak zlé.“
Babinský si oddechl.
„Tak do toho.“
Podíval se na anděla, na čerta a sklopil zrak ke stolu, zatímco nebešťan přečetl první větu. Všiml si, že beruška vylezla na štos sešitů lidového čtení, z něhož anděl vytahoval jednotlivé body obvinění. Další cestu si mohla vybrat. Čertův prst, který ji následoval, nebo mrakodrap knih, jež se zničehonic objevily vedle.
Zvolila prst.
„To je taky moje?“ zeptal se Babinský přiškrceným hlasem.
„Ne, vaše ne. To přišlo ranní poštou. Autobiografie politiků – moment - ano, z vaší země. Ještě je na ně čas, něco přes sto let, ale připravit se musíme.“
Jistě, měl to udělat takhle. Nebyla by to taková legrace, ale teď by se to asi hodilo.
„Kdybych se chválil a tvrdil, že jsem nic neudělal, tak bych to měl lepší?“
Anděl si povzdychl.
„Ony předpokládané dobré skutky se musí také obhájit, pane Babinský. A řeknu vám, že v takovém případě býváme opravdu důslední. Je třeba si obstarat svědky, příslušné dokumenty a tak. Tady to pochopitelně nejde udělat způsobem, jaký někdy na Zemi používají. Tady je to doopravdy.“
Někdejší trestanec se podíval na tlusté svazky.
„Tedy ...“ hora knih ho přitahovala, „S tímhle tady strávíte hodně času,“ řekl s pochopením.
„S tímhle?“ Anděl se nepatrně usmál, „Nebojte. S tímhle budeme hotovi rychle.“
Mrkl na rohatého kolegu, který právě zvedl ukazováček s broučkem k očím a věnoval mu zamyšlený pohled.
Beruška z čertova prstu vzlétla a loopingem se snesla k zemi.
Muži, který si vystál dlouhou frontu před nebeskou branou, se vrátila všeobjímající nervozita, s níž před desítkami let stanul v zástupu čekatelů na Rozhodnutí.
„Co se mnou bude?“
S rostoucí nedůvěrou hleděl na tři klíče. Zlatý, šedý a uhlově černý. Stejně jako tři brány, jimiž se kráčelo do Věčnosti. Nebe, Očistec a Peklo. Klíče ležely na dlouhém pracovním stole, prohýbajícím se pod štosy lejster, svazků a knih, za nímž postával anděl s unaveně svěšenými křídly a čert, který si na chvíli sedl a podepřel jednou rukou hlavu. Ukazovákem druhé postrkoval po stole berušku. Obyčejného broučka, jež mezi papíry spadl z rozcuchaných vlasů předchozí strany, muže s mušelínovou síťkou na motýly.
„Václav Babinský, dvacet let těžkého žaláře za celou řadu zločinů: vraždy, zběhnutí, loupeže ...“ načal anděl.
„Bylo jich šest, za které mě soudili.“
„Možná. Ale -“ Anděl zvedl odrbaný sešitek s barvotiskovou obálkou, „tady je toho mnohem víc.“
„Ale to přece ... to jsou jen vyprávěnky,“ zděsil se polepšený zločinec, „Co si lidi vymýšlejí.“
„V nebi platí to, co je psáno. Jak je to na papíře, tak to má váhu.“
„Já myslel, že On ví všechno.“
„On ano. Jistě ale chápete, že zkoumat historii jednotlivých osob je náročné. Hrozí kdejaké průšvihy, časové paradoxy a tak. Ale podívejte, pozemský trest jste si odseděl, reference řádových sester jsou taky příznivé, prostě jen musíte dokázat, že jste neudělal to, co se o vás píše.“
„To stačí?“
„To se musí.“ řekl anděl a věnoval čertovi dvoumiliontý šestistý padesátý tisící sto osmý omluvný pohled v této směně. Poctivě je počítal.
„A když to nedokážu?“
„Pak je to jasné. Mimochodem – mám tady už poznámku – co vás pro Boha napadlo přidávat si špatné skutky, které jste ve skutečnosti neudělal?“
„Já nevěděl.“
Anděl rozhodil rukama.
„Nevěděl, nechtěl ... Je to pořád stejné. Ale jak jsem říkal – zrovna u vás to nebude tak zlé.“
Babinský si oddechl.
„Tak do toho.“
Podíval se na anděla, na čerta a sklopil zrak ke stolu, zatímco nebešťan přečetl první větu. Všiml si, že beruška vylezla na štos sešitů lidového čtení, z něhož anděl vytahoval jednotlivé body obvinění. Další cestu si mohla vybrat. Čertův prst, který ji následoval, nebo mrakodrap knih, jež se zničehonic objevily vedle.
Zvolila prst.
„To je taky moje?“ zeptal se Babinský přiškrceným hlasem.
„Ne, vaše ne. To přišlo ranní poštou. Autobiografie politiků – moment - ano, z vaší země. Ještě je na ně čas, něco přes sto let, ale připravit se musíme.“
Jistě, měl to udělat takhle. Nebyla by to taková legrace, ale teď by se to asi hodilo.
„Kdybych se chválil a tvrdil, že jsem nic neudělal, tak bych to měl lepší?“
Anděl si povzdychl.
„Ony předpokládané dobré skutky se musí také obhájit, pane Babinský. A řeknu vám, že v takovém případě býváme opravdu důslední. Je třeba si obstarat svědky, příslušné dokumenty a tak. Tady to pochopitelně nejde udělat způsobem, jaký někdy na Zemi používají. Tady je to doopravdy.“
Někdejší trestanec se podíval na tlusté svazky.
„Tedy ...“ hora knih ho přitahovala, „S tímhle tady strávíte hodně času,“ řekl s pochopením.
„S tímhle?“ Anděl se nepatrně usmál, „Nebojte. S tímhle budeme hotovi rychle.“
Mrkl na rohatého kolegu, který právě zvedl ukazováček s broučkem k očím a věnoval mu zamyšlený pohled.
Beruška z čertova prstu vzlétla a loopingem se snesla k zemi.
středa 30. června 2010
Někoho by ta podpora zajímat měla
„Podpora MP3 obchodu 7digital asi nikoho v ČR nezajímá, takže pojďme na jiné věci ...“Zajímavé, s jakou lehkostí odbyla zpráva na serveru DIIT (někdejší CDR server) jednu funkci nové verze přehrávače Winamp. A to přitom redaktoři Diit rádi referují o bojích mezi zlými společnostmi a chudáky stahovači/sdíleči. Přiznávám, že vlastně nestojím ani na jedné straně, přičemž praktiky a argumentace „Velkého obsahu“ mi přijdou přehnané a mnohdy odporné. (Argumenty Všeho zdarma ale taky někdy mají odér hnojiště).
Úvodní citát s tím úzce souvisí.
7digital totiž prodává nahrávky bez DRM, tedy takové, po jakých se na stránkách Diit volá. Prodává komukoliv. Kdekoliv (Já od dubna například nakupuji přes Ubuntu One Music Store, což je taky brána, vedoucí na 7digital).
Poukazovat na pronásledování The Pirate Bay a na nesmyslné rozsudky, kňourat nad uzavřeností systémů a úskalí hloupých ochran a neupozornit na systém, který věci (nějak) řeší, jasně ukazuje, že dinosaři nevymřeli ani na jedné straně sporu. A taky, kam Diit zařadit. Ano, podpora 7digital nikoho v ČR nezajímá - protože o něm neví. V českých zemích se lidé mnohdy stydí za to, že nekradou a nepodvádí. A když to jinak nejde ...
Existuje funkce, kterou by měla všechna média v jisté míře naplňovat.
Říká se jí osvěta, páni redaktoři DIIT.
čtvrtek 24. června 2010
Xenoblade je na světě
Nejdřív Xenoblade, potom Monado: The Beginning of the World, nakonec přece jen Xenoblade. V rodném Japonsku tohle RPG pro Nintendo Wii vyšlo 10. června.
Prodeje jsou na tom (vzhledem k úspěchu Monster Hunter Tri) tak nějak středně ( za první týden 84 000). Trailer je z rodu vůbec nic neprozrazujících, snaží se jen nabudit atmosférou. Což se mu u mně celkem povedlo.
Další, ukazující střípky děje a trochu soubojů jsou v odkazech.
Prodeje jsou na tom (vzhledem k úspěchu Monster Hunter Tri) tak nějak středně ( za první týden 84 000). Trailer je z rodu vůbec nic neprozrazujících, snaží se jen nabudit atmosférou. Což se mu u mně celkem povedlo.
Další, ukazující střípky děje a trochu soubojů jsou v odkazech.
Něco soubojů: http://www.youtube.com/watch?v=ex40lN4RIvE
a něco z děje: http://www.youtube.com/watch?v=4B57AhOUs2c
středa 16. června 2010
Golden Sun žije
Rok bylo ticho, po představení na E3 2009 se kolem pokračování Golden Sun nedělo nic. Letošní E3 naštěstí úvahám o nenápadné likvidaci nedala za pravdu.
úterý 15. června 2010
Dragon Quest Battle Road Victory
Tohle se do Evropy nejspíš nedostane a nejen proto, protože tu série Dragon Quest není tak populární, jako v Japonsku. Je to port automatovky Dragon Quest Monsters Battle Road, předělaný pro Nintendo Wii (celá série, až na sedmý a osmý díl, které si odskočily k Sony, je doma na nintendovských konzolích) s možností multiplayeru až pro čtyři hráče, ať už na dálku, nebo přímo u jedné televize.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)