Zaoceánský trailer Crystal Bearers

Za oceánem už se prodává, v Evropě musíme na Final Fantasy Crystal Chronicles: Crystal Bearers počkat do února.

Final Fantasy Crystal Chronicles: Crystal Bearers Nintendo Wii Trailer - Launch Trailer

(pokud se video z IGN nezobrazí, klepněte na odkaz)

Mořský jednorožec

Narval (Monodon monoceros) je tak trochu zvláštním druhem kytovce. Zvláštní proto, protože se kolem ní nasbírala celá řada pověr a omylů. Může za to pochopitelně vzhled.
Za prvé – není to velryba tak, jak si ji obecně představujeme, jde o kytovce ozubeného, živícího se většími kusy, než je kril. Vědecky zařazen byl už v roce 1758 Carlem Linnéem, dlouhou dobu ovšem zůstalo jen u zařazení papírového, protože chladné vody Severního ledového oceánu zoologickým výzkumům nepřály.
Pověstný je především svým dlouhým rohem, pro nějž byl dlouhá staletí loven (stejně jako v tropech nosorožci). Jen se většina veřejnosti vzdala touhy po zázračných možnostech, jež takovéto rohy nabízejí, vyrostly mýty a omyly nové.
Nejprve krátce k zmiňovanému útvaru jako takovému.
Až třímetrový roh neroste zvířeti z čela, ale z dásně, jde totiž o extrémně protažený zub. Přesněji o levý špičák, který proroste dásní (občas – jak už to příroda umí – vyrostou zuby oba, to se ale stává velice zřídka). Jako jediný zástupce všech zubů na světě roste rovně – k pevnosti a pružnosti si ovšem vypomáhá spirálovitým vinutím.
K čemu ale takový útvar zvíře potřebuje?
Zdá se, že slouží jako citlivý nástroj, jehož pomocí narvalové mohou rozpoznávat výkyvy ve slanosti vody (naznačuje tající led, který může kytovec hlavou prorazit, aby se dostal k potřebnému vzduchu, případně se díky těmto informacím může zvíře orientovat v bludišti plujících ledovců.)
I když se dnes tvrdí, že samci kly nepoužívají ani k vzájemným zápasům, není to tak docela pravda. Jde o důležitý orgán, ale v zápalu boje jdou občas takové věci stranou.
Rozhodně ale není kel používán k prorážení ledu, k rytí v bahně na dně a už vůbec ne k napichování kořisti. Což je, při použití i sebejednodušší logiky, jasně nejnesmyslnější představa, jakou si lidé kolem narvalů dokázali vymyslet.

Lufia pro Nintendo DS

Potěšují zpráva: série Lufia (Estopolis) se vrací. Byť jen jako předělávka a prozatím jen druhého dílu Rise of Sinistrals, (nejspíš proto, protože ve vnitřní chronologii předchází prvnímu).
I když - jen tak obvyklý remake (port na jiný systém s kosmetickými úpravami) to nebude, hra prodělá zásadní změnu nejen grafickou. Souboje už nebudou tahové, ale akční. Škoda. Snad zůstanou hádanky při prolézání jeskyní a věží, změnit se toho má totiž - aspoň podle tvrzení vývojářů - hodně. Zasáhnou do příběhu, do postav i do světa. To, co dělalo Lufii Lufií by ale mělo zůstat, nechám se překvapit jestli se to povede.
Pokud nepřehánějí, dopadne to tak, jako u remaku Final Fantasy Adventure (GB), z něhož nezůstal kámen na kameni a v konečném výsledku jménem Sword of Mana (GBA) zůstala základní dějová linie a několik figur. A přibylo toho tolik, že šlo v podstatě o novou hru. (Jednu z mých velmi oblíbených, mimochodem). U DS verze Final Fantasy IV ovšem taky slibovali hodně změn, ale když pominu logickou změnu grafiky (no, logickou, výroční FF I a II pro PSP zůstaly v postupem času inovovaném původním NESovském vzhledu, což docela nechápu), tak jediné podstatnější změny nakonec představovaly jen dodatečné informace o mládí Cecila, Golbeze a Kaina zabalené ovšem do delších filmových pasáží.
První Lufia se mi sice líbila víc, nemám totiž rád lucasovské detailní vysvětlování něčeho, co už se odehrálo a o čem si člověk udělal díky své představivosti vlastní obraz, teď, když už oba příběhy znám, na tom nesejde. Samozřejmě za předpokladu, že hra dostane pas a objeví se mimo Japonsko.

Propadák Final Fantasy XIV.

Bude připravované MMORPG Final Fantasy XIV neúspěšné? Yoichi Wada se nechal slyšet, že:

„V historii online hraní nikdy nebyla firma, která by slavila stejný úspěch se svojí první i druhou MMO zároveň. A to platí o EverQuestu, Ultimě, Lineage a dalších.“

První online počin Square Enixu Final Fantasy XI., rozhodně neúspěšný nebyl, takže šéf japonského RPG giganta vlastně prohlásil, že se jim připravovaná online Final Fantasy XIV. nepovede.
Nebo to myslel jinak?

Varování ministerstva zdravotnictví

Sebevíce cenný vědecký výzkum se v rukou publicistů stává fraškou a jeho autoři nástroji k jejímu sehrání.
Vojtěch Bednář: Jak rozumět odborníkům, LUPA.cz, 15.12.09

Tak tahle věta by měla být schválena Ministerstvem zdravotnictví a povinně uváděna v masových médiích před každým vědeckým nebo technologickým článkem nebo zpravodajským šotem.

Vire, co jsi zač?

Zase jen odevzdané povzdechnutí.
Pokoušel jsem se najít v téhle příšerné džungli, které říkáme Internet, informace o jednom konkrétním počítačovém viru. Začalo se jich do firmy sypat množství větší, než malé, NOD je bezpečně zachytil, ale já se chtěl podívat, co by se mohlo stát, kdyby tomu tak nebylo.
Výsledek?
Vlastně žádný. Ano, vím, jak se škodné zbavit, uživatelská fóra fungují, ale abych se dobral kdysi běžných informací o vlastnostech hrozby, o variantách a možnostech léčení na jedné stránce, to už ne. Proč přestaly fungovat virové encyklopedie? Zoufale k ničemu už je i ta od Symantecu, která mi před lety, kdy jsme podlehli masivní pandemii, do níž se zamotalo i několik jiných potvůrek (někteří uživatelé by zasloužili ruce pozlatit, to by pak nedosáhli na klávesnici) hodně pomohla. Jiné na tom nejsou lépe. Hodně blábolů, málo konkrétních informací.
Kde jsou staré dobré časy, kdy virus nekradl, ale zabíjel data? Ne, nebylo o co stát, ale informace tehdy bývaly konkrétnější.
Vzpomínám si i na hezký doplněk jedné virové databáze (tuším u AVG), kde se nacházela sbírka potvor, zbavených škodlivé části, člověk si mohl prohlédnout vizuální efekty, jaké tu kterou havěť provázely. V dobách negrafických režimů se po zásahu rády prezentovaly všechny viry, od nápisů, přes ASCI obrázky, až po třeba převrácení obrazovky vzhůru nohama.
No nic, aspoň, že ty antivirové programy (zatím) fungují.

Videohry – osvěta nutná

Kdepak, ještě jsme rozvinuté státy nedohnali.
Čerstvá informace ve zpravodajství iDnes o tom, že Zdeněk Bakala chce otevřít síť prodejen videoher Gamespace, spustila hezký poprask mezi diskutujícími. Ti nejrychlejší ve shodě interpretovali zprávu jako informaci o provozování heren s hracími automaty („pračka na špinavé peníze“, případně „tahání peněz z kapes daňových poplatníků na léčbu gamblerů a vyplácení sociálních dávek“).
Tuzemskému nemyslícímu davu se sníženou rozpoznávací schopností (provázenou nutkavým puzením do všeho kecat) prostě ještě jeden stupeň chybí. Ďábel, přicházející skrze počítačové hry a nutící střílet všechny kolem sebe, krást auta a nedělat domácí úkoly, k nám, jak je vidět, ještě nedorazil. (Objevil se jen v jediném „světlém“ příspěvku: co chce Bakala nabizet? Jak vyvrazdit celou rodinu?)
Až této úrovně dosáhneme, možná, že jinde už budou zase o krok dál a videohry se budou obecně považovat za obyčejnou součást populární kultury a běžnou zábavu, o možném vzdělávacím potenciálu nemluvě.
Ale to si ještě počkám. Podle současné hysterie německých úřadů (za plné podpory médií, pro jejichž titulní stránky nebo hlavní zpravodajství není běžné dění v herním průmyslu dostatečně výživné) to ještě chvíli potrvá.
Nejdřív se bude muset najít jiný obětní beránek, na něhož půjde plošně hodit nedostatky v rodinné i školní výchově.