Třetí případ kapitána Exnera začíná už v knize předchozí, když doktorka Gabriela Steinová, s níž se na začátku Znamení lyry kriminalista seznámil (nárazníkem své antikvární mercedesky), začne vykládat příběh, jehož se mimoděk stala svědkem. Podobné můstky propojují téměř všechny Erbenovy detektivky,
V rodném městečku paní doktorky došlo k tragické nehodě, při níž přišel o život nesvéprávný, ale jinak velmi inteligentní Jan Krempa. Zakopl a po hlavě spadl do skleněné výplně dveří. Nešťastná náhoda.
Jenže všechno je možná jinak, zrzavá zubařka totiž něco viděla. Něco, čemuž se jí nechce věřit a proto se potřebuje ujistit, že ji nešálil zrak. Její nový přítel je pro takové ujištění nejvhodnější možnou osobou. Kapitán Exner tak vpadne do života rodiny, postižené tragédií, jako nečekaná povodeň, klade drzé otázky a obrátí několika lidem v Meziboří život vzhůru nohama. S velkým rizikem absolutní blamáže a následného postihu povolaný vyšetřovací tým naštěstí zjistí, že tu opravdu něco nehraje.
Bláznova smrt otevřela další mikrosvět, tentokrát, na rozdíl od akademické obce archeologické, uvedené na scénu hned v první knize, pohled do prostředí malého města. Autor tu uvedl v život další postavy, s nimiž už se nedokázal rozloučit, najmě svérázného obvodního lékaře Huga Bažanta nebo okresního policejního velitele Čardu. Vytvořil tak nesmírně civilní kulisy, zbavené žánrové strojenosti, takže čtenář netouží jen po odhalení vraha, ale spolu s jednou postavou (která se stane objektem Exnerových vedlejších zájmů), i po tom, „aby to nebyl někdo, koho mám třeba ráda“.
Od prvního vydání v roce 1967 vyšla kniha několikrát, patří mezi známější Erbenova díla, takže není v antikvariátech neznámým hostem. Postavy z Bláznovy smrti později ožily i na obrazovce, kniha byla jedním ze čtyř Exnerových případů, které se dočkaly filmového (v tomto případě ovšem pouze televizního) zpracování. Škoda jen, že pokaždé se v roli nekonvenčního detektiva objevil někdo jiný.
V rodném městečku paní doktorky došlo k tragické nehodě, při níž přišel o život nesvéprávný, ale jinak velmi inteligentní Jan Krempa. Zakopl a po hlavě spadl do skleněné výplně dveří. Nešťastná náhoda.
Jenže všechno je možná jinak, zrzavá zubařka totiž něco viděla. Něco, čemuž se jí nechce věřit a proto se potřebuje ujistit, že ji nešálil zrak. Její nový přítel je pro takové ujištění nejvhodnější možnou osobou. Kapitán Exner tak vpadne do života rodiny, postižené tragédií, jako nečekaná povodeň, klade drzé otázky a obrátí několika lidem v Meziboří život vzhůru nohama. S velkým rizikem absolutní blamáže a následného postihu povolaný vyšetřovací tým naštěstí zjistí, že tu opravdu něco nehraje.
Bláznova smrt otevřela další mikrosvět, tentokrát, na rozdíl od akademické obce archeologické, uvedené na scénu hned v první knize, pohled do prostředí malého města. Autor tu uvedl v život další postavy, s nimiž už se nedokázal rozloučit, najmě svérázného obvodního lékaře Huga Bažanta nebo okresního policejního velitele Čardu. Vytvořil tak nesmírně civilní kulisy, zbavené žánrové strojenosti, takže čtenář netouží jen po odhalení vraha, ale spolu s jednou postavou (která se stane objektem Exnerových vedlejších zájmů), i po tom, „aby to nebyl někdo, koho mám třeba ráda“.
Od prvního vydání v roce 1967 vyšla kniha několikrát, patří mezi známější Erbenova díla, takže není v antikvariátech neznámým hostem. Postavy z Bláznovy smrti později ožily i na obrazovce, kniha byla jedním ze čtyř Exnerových případů, které se dočkaly filmového (v tomto případě ovšem pouze televizního) zpracování. Škoda jen, že pokaždé se v roli nekonvenčního detektiva objevil někdo jiný.
Žádné komentáře:
Okomentovat