Jak spolu souvisí převrat v blízkovýchodní zemi a vyhlášená dívčí škola v Británii? Tím, že se na půdě té ctihodné instituce mohou objevit drahokamy zavražděného panovníka. V Meadowbanku studují hned dvě dívky, které obě místa spojují. Je tu sestřenice svrženého Aliho Jusufa, stejně tak i neteř jeho osobního pilota a přítele Boba Rawlinsona. Jedna z nich mohla k diamantům přijít.
Záhy je jinak běžně poklidný školní rok rozvířen vraždou učitelky tělocviku a na Meadowbank padne stín.
Minulý čtvrtek mi utekl televizní Poirot; když jsem na to přišel, zaklel jsem a aspoň si znovu přečetl původní příběh. Naštěstí nové vydání – poprvé se v českém překladu kniha objevila v roce 1968 jako příloha Svobodného slova, nemilosrdně zkrácená.
Kočka mezi holuby patří mezi mé oblíbené knihy (což znamená, že opět nevím proč se tak stalo). Na rozdíl od televizního zpracování, které všechna Poirotova dobrodružství vrací do třicátých let, odehrává se kniha o dvacet roků později (vyšla v roce 1959), reflektuje dobu vzniku, i když jsem, jak bylo poznamenáno, neviděl, nijak zvlášť se nebojím, protože tady to jde snadno. Britská internátní střední škola může nenápadně putovat časem bez většího podezření.
Vzhledem k prostředí jsou veškeré mužské figury – až na zahradníka (pochopitelně nechtěné, leč stylové) – policisté. A Hercule Poirot. Ten vstupuje na scénu až v druhé polovině příběhu, kdy jsou karty už rozdány a sázky vysoko. Agatha Christie dokázala odolat stereotypu detektivovy přítomnosti od první stránky, uvádění na scénu zvládala výborně a i tenhle autorský trik podle mně přispěl k čtivosti a slávě jejích knih.
Mívám v knihách a filmech své oblíbené vedlejší postavy a taky oblíbené vedlejší scény, většinou to jsou vtipy a narážky pro „zasvěcené“. Tady k mým oblíbenkyním patří paní Upjohnová (i když je to epizodní postava, má při vyřešení případu podstatnou roli) a ke scénám narážka na Stanleyovo objevení doktora Livingstona. To když paní Upjohnovou, cestující bezstarostně na vlastní pěst po Turecku, vyhledá úředník z britského konzulátu Atkinson.
V originále sice nepadne známé: Dr. Livingstone, I presume, Atkinson řekne: Mrs. Upjohn, I believe, ale situace odpovídá – zničeho nic a naprosto nečekaně mezi domorodci se objevivší Angličan působí na paní Upjohnovou jako zjevení a evokuje jí ono slavné setkání. Pročež její replika zní přirozeně: „Dobré nebe! Doktor Livingstone?“ Oba překlady ji nechaly v původním znění, jen ten starší ořezaný změnil úředníkovu odpověď, čímž se v knize na okamžik objevila záhadná postava jakéhosi lékaře. Proč – když vyhodili klíčovou scénu ze začátku knihy (jednu ze tří, kde se paní Upjohnová vyskytuje) – nepřepsali tuhle pasáž, mi není jasné. Nová verze aspoň přiznala Atkinsonovi příslušné znalosti a pochopení tím, že se překlad držel významu původní věty. Z té starší by mi narážka vůbec nedošla.
Záhy je jinak běžně poklidný školní rok rozvířen vraždou učitelky tělocviku a na Meadowbank padne stín.
Minulý čtvrtek mi utekl televizní Poirot; když jsem na to přišel, zaklel jsem a aspoň si znovu přečetl původní příběh. Naštěstí nové vydání – poprvé se v českém překladu kniha objevila v roce 1968 jako příloha Svobodného slova, nemilosrdně zkrácená.
Kočka mezi holuby patří mezi mé oblíbené knihy (což znamená, že opět nevím proč se tak stalo). Na rozdíl od televizního zpracování, které všechna Poirotova dobrodružství vrací do třicátých let, odehrává se kniha o dvacet roků později (vyšla v roce 1959), reflektuje dobu vzniku, i když jsem, jak bylo poznamenáno, neviděl, nijak zvlášť se nebojím, protože tady to jde snadno. Britská internátní střední škola může nenápadně putovat časem bez většího podezření.
Vzhledem k prostředí jsou veškeré mužské figury – až na zahradníka (pochopitelně nechtěné, leč stylové) – policisté. A Hercule Poirot. Ten vstupuje na scénu až v druhé polovině příběhu, kdy jsou karty už rozdány a sázky vysoko. Agatha Christie dokázala odolat stereotypu detektivovy přítomnosti od první stránky, uvádění na scénu zvládala výborně a i tenhle autorský trik podle mně přispěl k čtivosti a slávě jejích knih.
Mívám v knihách a filmech své oblíbené vedlejší postavy a taky oblíbené vedlejší scény, většinou to jsou vtipy a narážky pro „zasvěcené“. Tady k mým oblíbenkyním patří paní Upjohnová (i když je to epizodní postava, má při vyřešení případu podstatnou roli) a ke scénám narážka na Stanleyovo objevení doktora Livingstona. To když paní Upjohnovou, cestující bezstarostně na vlastní pěst po Turecku, vyhledá úředník z britského konzulátu Atkinson.
V originále sice nepadne známé: Dr. Livingstone, I presume, Atkinson řekne: Mrs. Upjohn, I believe, ale situace odpovídá – zničeho nic a naprosto nečekaně mezi domorodci se objevivší Angličan působí na paní Upjohnovou jako zjevení a evokuje jí ono slavné setkání. Pročež její replika zní přirozeně: „Dobré nebe! Doktor Livingstone?“ Oba překlady ji nechaly v původním znění, jen ten starší ořezaný změnil úředníkovu odpověď, čímž se v knize na okamžik objevila záhadná postava jakéhosi lékaře. Proč – když vyhodili klíčovou scénu ze začátku knihy (jednu ze tří, kde se paní Upjohnová vyskytuje) – nepřepsali tuhle pasáž, mi není jasné. Nová verze aspoň přiznala Atkinsonovi příslušné znalosti a pochopení tím, že se překlad držel významu původní věty. Z té starší by mi narážka vůbec nedošla.
Žádné komentáře:
Okomentovat