Nápad bulvárního tisku začít přidávat k hromadám nesmysly potištěného papíru také laciná DVD, se ukázal jako navýsost skvělý. Zbavil mě už hezké řádky pravěkých videokazet, na nichž jsem uchovával letité nahrávky.
Teď došlo i na Četnické humoresky, seriál, který před časem usadil před obrazovky nebývale značný počet lidí a zvedl České televizi sledovanost. Zasazený do nostalgicky vzpomínaných a tedy přitažlivých třicátých let, s dobrým hereckým obsazením, slušně natočený. Přede dvěma třemi lety bych zajásal a okamžitě se zapsal na seznam svého trafikanta s výhrůžkou, že pokud mi DVD vyprodá, změním okamžitě krám a nalakuji mu stánek na růžovo a s kytičkama, ale přece jen prvotní nadšení tak trochu odeznělo. Zvláště s postupem vnitřního seriálového času.
Ne, není to tak špatné. Ve srovnání s ve stejné době se odehrávajícím britským Herculem Poirotem, brněnská pátračka sice nevítězí, ale zase tak mizerně na tom není, i když – nebo právě proto – hraje největší váhu fakt, že se její příběhy odehrávají v domácím prostředí. Ani za Markovým radou Vacátkem a pány z pražské Čtyřky Arazímův tým nijak zvlášť nezaostával. Režisér Antonín Moskalyk, podepsaný například pod skvělá Dobrodružství kriminalistiky, byl dobrou zárukou jak odvedené filmařské práce, tak žánrové čistoty.
Jenže později začal seriál sklouzávat od detektivky k rodinnému příběhu s kriminální zápletkou, což mě od obrazovky odehnalo. Nemám nic proti vývoji postav, ale nemá se to přehánět.
Minimálně první sezónu do sbírky stejně zařadím, patří k tomu lepšímu, co domácí televizní detektivní scéna kdy nabídla.
O čem tu byla řeč: Četnické humoresky, režisér Antonín Moskalyk, Česká televize 1997, od soboty 10. ledna vychází jako příloha deníku Aha
Teď došlo i na Četnické humoresky, seriál, který před časem usadil před obrazovky nebývale značný počet lidí a zvedl České televizi sledovanost. Zasazený do nostalgicky vzpomínaných a tedy přitažlivých třicátých let, s dobrým hereckým obsazením, slušně natočený. Přede dvěma třemi lety bych zajásal a okamžitě se zapsal na seznam svého trafikanta s výhrůžkou, že pokud mi DVD vyprodá, změním okamžitě krám a nalakuji mu stánek na růžovo a s kytičkama, ale přece jen prvotní nadšení tak trochu odeznělo. Zvláště s postupem vnitřního seriálového času.
Ne, není to tak špatné. Ve srovnání s ve stejné době se odehrávajícím britským Herculem Poirotem, brněnská pátračka sice nevítězí, ale zase tak mizerně na tom není, i když – nebo právě proto – hraje největší váhu fakt, že se její příběhy odehrávají v domácím prostředí. Ani za Markovým radou Vacátkem a pány z pražské Čtyřky Arazímův tým nijak zvlášť nezaostával. Režisér Antonín Moskalyk, podepsaný například pod skvělá Dobrodružství kriminalistiky, byl dobrou zárukou jak odvedené filmařské práce, tak žánrové čistoty.
Jenže později začal seriál sklouzávat od detektivky k rodinnému příběhu s kriminální zápletkou, což mě od obrazovky odehnalo. Nemám nic proti vývoji postav, ale nemá se to přehánět.
Minimálně první sezónu do sbírky stejně zařadím, patří k tomu lepšímu, co domácí televizní detektivní scéna kdy nabídla.
Žádné komentáře:
Okomentovat