Proč je důležité psát na webu pokud možno dobře česky?
Nejde jen o to, že se vzrůstajícím počtem hrubých chyb se snižuje důvěryhodnost – a obvyklé žvásty typu Tady jsme na technickém webu, tak sem žádnou češtinu netahejte, jsou naopak hezkou ukázkou jejího snižování. Mohu se spoléhat na úroveň znalostí někoho, kdo se vyjadřuje jako žáček páté třídy? Já nevím kdo na druhé straně sedí. Identifikuji ho právě jen podle psané komunikace.
Ale není to podle mně jediný a zásadní problém, to rozhodně ne. Konkrétně v internetovém prostředí je jazyk s minimálními odchylkami od daného standardu totiž jediným vhodným krmivem pro strojový překlad.
K tomu současnému nemám důvěru a nejspíš ještě dlouho potrvá, než ji opravdu získám, protože všechny takové, ať už vycházely z jakékoliv dílny, jsou prostě mimo. První si pamatuji z roku 1996, kdy to byla opravdu síla. Od té doby se situace rozhodně zlepšila, ale dodnes všude přetrvává to, čemu s Ondrou říkáme Pochopí a odejde efekt. Pochází ze slavného strojového překladu Wikipedie, nacházejícím se na adrese Navajo.cz. Heslo Strom:
Což je základní kámen úrazu.
Nemám sebemenší tušení, jak překladače pracují, ale vím, jak určitě nepracují: nesnaží se chápat kontext. Což by podle mně měly. Tlumočit slova tak, jak jdou za sebou, plus nějaké ty ustálené fráze nefunguje. Nestačí jen překládat, důležitá je i gramatika, počínaje prostou stavbou věty. Nechte si přeložit tuto stránku do angličtiny, vládnete-li jí aspoň tak (špatně) jako já, uvidíte rozdíl. (Překladač je po ruce někde vlevo).
Lidský mozek taky nepracuje na principu pracného pátrání v rozsáhlých slovnících, ale extrapoluje a doplňuje. Nemůžu vzít českou sentenci a bezmyšlenkovitě ji překlopit do angličtiny, která dbá na pevnou stavbu věty. Jistě, výsledek sice většinou dává nějaký smysl, ale mnohdy bývá (přinejlepším) k smíchu. K tomu si přičtěte hrůzu zdroje, který mnohdy zaskočí i rodilé mluvčí. Jistě se to zlepší. Až se překladače naučí myslet aspoň trochu jako jejich tvůrci. Ale bez pravidel to nebude pracovat nikdy.
Právě správný pravopis a gramatika, interpunkce (můj odvěký problém, přiznávám) to všechno dělá nejen jazyk jazykem, ale především to nejsou lingvistické zbytečnosti, ale součást komunikačního kódu, bez něhož to prostě nepůjde.
Možná se někdy dočkáme i tak nádherné utopie, jako představují překladače ze Star Treku, které jsou vrcholem dokonalosti – nejen že perfektně (kupodivu až na občasné výpadky v klingonštině) přeloží jakýkoliv jazyk, ale zvládnou to i tak nenápadně, že si toho protějšek nevšimne ani při rozhovoru tváří v tvář. Ale do té doby se na prostou techniku nemůžeme spolehnout.
Je třeba jí vycházet vstříc.
Nejde jen o to, že se vzrůstajícím počtem hrubých chyb se snižuje důvěryhodnost – a obvyklé žvásty typu Tady jsme na technickém webu, tak sem žádnou češtinu netahejte, jsou naopak hezkou ukázkou jejího snižování. Mohu se spoléhat na úroveň znalostí někoho, kdo se vyjadřuje jako žáček páté třídy? Já nevím kdo na druhé straně sedí. Identifikuji ho právě jen podle psané komunikace.
Ale není to podle mně jediný a zásadní problém, to rozhodně ne. Konkrétně v internetovém prostředí je jazyk s minimálními odchylkami od daného standardu totiž jediným vhodným krmivem pro strojový překlad.
K tomu současnému nemám důvěru a nejspíš ještě dlouho potrvá, než ji opravdu získám, protože všechny takové, ať už vycházely z jakékoliv dílny, jsou prostě mimo. První si pamatuji z roku 1996, kdy to byla opravdu síla. Od té doby se situace rozhodně zlepšila, ale dodnes všude přetrvává to, čemu s Ondrou říkáme Pochopí a odejde efekt. Pochází ze slavného strojového překladu Wikipedie, nacházejícím se na adrese Navajo.cz. Heslo Strom:
„Základní části stromu jsou kořeny, kmen (s), větve, pochopí a odejde.“V tomto případě překladač prostě dosazoval slova ze slovníku a nepochopil, že by se měl chovat významově, čili brát větu jako větu, ne jen coby souhrn slov.
Což je základní kámen úrazu.
Nemám sebemenší tušení, jak překladače pracují, ale vím, jak určitě nepracují: nesnaží se chápat kontext. Což by podle mně měly. Tlumočit slova tak, jak jdou za sebou, plus nějaké ty ustálené fráze nefunguje. Nestačí jen překládat, důležitá je i gramatika, počínaje prostou stavbou věty. Nechte si přeložit tuto stránku do angličtiny, vládnete-li jí aspoň tak (špatně) jako já, uvidíte rozdíl. (Překladač je po ruce někde vlevo).
Lidský mozek taky nepracuje na principu pracného pátrání v rozsáhlých slovnících, ale extrapoluje a doplňuje. Nemůžu vzít českou sentenci a bezmyšlenkovitě ji překlopit do angličtiny, která dbá na pevnou stavbu věty. Jistě, výsledek sice většinou dává nějaký smysl, ale mnohdy bývá (přinejlepším) k smíchu. K tomu si přičtěte hrůzu zdroje, který mnohdy zaskočí i rodilé mluvčí. Jistě se to zlepší. Až se překladače naučí myslet aspoň trochu jako jejich tvůrci. Ale bez pravidel to nebude pracovat nikdy.
Právě správný pravopis a gramatika, interpunkce (můj odvěký problém, přiznávám) to všechno dělá nejen jazyk jazykem, ale především to nejsou lingvistické zbytečnosti, ale součást komunikačního kódu, bez něhož to prostě nepůjde.
Možná se někdy dočkáme i tak nádherné utopie, jako představují překladače ze Star Treku, které jsou vrcholem dokonalosti – nejen že perfektně (kupodivu až na občasné výpadky v klingonštině) přeloží jakýkoliv jazyk, ale zvládnou to i tak nenápadně, že si toho protějšek nevšimne ani při rozhovoru tváří v tvář. Ale do té doby se na prostou techniku nemůžeme spolehnout.
Je třeba jí vycházet vstříc.
