Minulý týden vyšel na Lupě článek, věnovaný pátrání po ukradených textech, myšleno z jednoho webu na druhý. Pochopitelně, že se v diskuzi objevili jedinci, hlásající prazvláštní názor, že cokoliv, co se na internetu objeví, stává se bezprizorným zbožím a veřejným majetkem, rozuměj: může být použito kdekoliv, jakkoliv, bez svolení a taky bez uzardění vydáváno za zlodějovo vlastní dílo. (Takto přemýšlejícím pak musí přijít nanejvýš podivné, že i apoštolové naprosto svobodného přístupu k informacím doplňují své texty o klauzuli, která praví, že dotyčné povídání smí být šířeno pouze v původní podobě a pod autorovým jménem)
Ale o to nejde.
Vzpomněl jsem si na jednoho kopírovače, který mě před lety přivedl do stavu, kdy člověk přeskočí všechny fáze rozhořčení, od vzteku přes marnost rovnou k pobavenému odevzdanému smíchu.
To si jedna slečinka, bezostyšně plnící svůj taky-mám-blog z cizích(včetně mých, jinak bych na to nepřišel) zdrojů beze změny písmenka, ošetřila kliknutí na pravé tlačítko okýnkem s textem ve smyslu: Kdo bude kopírovat texty z téhle stránky, dopouští se trestného činu.
No nedali byste jí korunu?
Spíš korunou, pokud možno korunovační, to bývá pořádně těžký kus kovu.
Ale o to nejde.
Vzpomněl jsem si na jednoho kopírovače, který mě před lety přivedl do stavu, kdy člověk přeskočí všechny fáze rozhořčení, od vzteku přes marnost rovnou k pobavenému odevzdanému smíchu.
To si jedna slečinka, bezostyšně plnící svůj taky-mám-blog z cizích(včetně mých, jinak bych na to nepřišel) zdrojů beze změny písmenka, ošetřila kliknutí na pravé tlačítko okýnkem s textem ve smyslu: Kdo bude kopírovat texty z téhle stránky, dopouští se trestného činu.
No nedali byste jí korunu?
Spíš korunou, pokud možno korunovační, to bývá pořádně těžký kus kovu.
