Masamune a katany

Už se zase šťourám v podružnostech. Baví mě to. Tenhle opravníček je určen pro hráče RPG (převážně japonských). Mnoho katan, známých japonských mečů, zvláště těch s lepšími statistikami, se v nich jmenuje Masamune. Dostaly to jméno podle slavného výrobce chladných zbraní, mnicha Gora Masamuneho.
Jako pocta, prosím. V Japonsku ostatně vyhlašují Masamunovu cenu, určenou pro výrobce tamních mečů, nezávisle na druhu. Jinak ale opatrně při spojení tohoto jména se zbraněmi v našem světě.
Masamune totiž katany nevyráběl. Ani nemohl, protože tento typ zbraně v jeho době ještě neexistoval. Legendární mečíř žil na přelomu třináctého a čtrnáctého století, zatímco legendární katany se objevily až v období následujícím.
Typu, který Masamuneho proslavil, se říká tači. Je to, stejně jako katana, meč především jezdecký. Byl první z japonských chladných zbraní, jejíž čepel nebyla rovná (do té doby používané meče byly rovné a kontinentálního, tedy čínského původu).
A ještě poznámka pro příznivce i odpůrce lehce přeceňované Final Fantasy VII. Dlouhý kus železa, kterým mává Sephiroth (taky Masamune) není ani katana, ani tači, podle rozměrů je to nodači.

Evidentně mimo: Nintendo

Na tenhle okamžik jsem tak trochu masochisticky čekal delší dobu. Můj vztah k Big N je, řečeno oblíbeným cizím slovem, ambivalentní. Mám rád nintendovský hardware, mám rád jejich hry - a na druhou stranu bych nakopal zmiňovanou firmu do neslušných částí těla třeba za jejich okázalé ignorování momentálně nezajímavých trhů. Na obou stranách je toho víc, rozepisovat se nebudu, nemá to cenu.

Takže druhý letošní titul Evidentně mimo, jinak též EM jako magoři, získává Nintendo za regionální zámek v handheldu Nintendo 3DS

Proč to udělali, a proč je to nesmysl, rozebírá Deník nespokojeného hráče.

Update:
Když se mi odkazovaný článek objevil ve čtečce, nevšiml jsem si reklamy pod ním. Odpovídá.

Secret of Mana for iPhone: Launch Trailer

Možná bude můj příští telefon opravdu iPhone. Určitě, pokud se Square Enix pochlapí a po Secret of Mana (Seiken Densetsu 2) konečně vydá ve srozumitelném jazyce Seiken Densetsu 3

Především z jazyka českého

Evidentně mimo: Česká pošta

Ne, že by nebyli kandidáti, ale už dlouho jsem cenu EM neuděloval.
Letošní premiéra patří České poště. Což je instituce pověstná, věrná rakousko-uhersko-socialistické byrokracii, s níž prostě nelze bojovat. Ne v podmínkách malých měst, nedejbože vesnic. Tady si tenhle faktický monopol může - a dělá - co chce. Hledáte balíček? Má ho soused, nebo někdo, kdo jako soused vypadal. (Tady se na chvíli zastavím a ocituji Zásady pro dodávání poštovních zásilek. Uznávám, že se v podstatě snaží život zjednodušit, ale praxe se občas ubírá jiným směrem.)

11 Adresát si může u kterékoliv pošty vymínit, že jemu adresované poštovní zásilky a poukázané peněžní částky mají být dodávány jen jemu, nebo že mají být dodávány jen osobám zdržujícím se v jeho bytě.
12 Pokud adresát nezvolí postup podle bodu 11 a pokud to neodporuje smlouvě uzavřené s odesílatelem, podnik může v případě jeho nepřítomnosti v bytě v době dodávání dodat poštovní zásilku nebo poukázanou peněžní částku i jiné vhodné osobě, zejména sousedovi apod. V takovém případě vloží do adresátovy domovní schránky oznámení o tom, komu a kdy byla poštovní zásilka nebo poštovní poukázka dodána.

Náš místní úřad funguje, v rámci možností, výborně, ale papírek o tom, že balíček je vedle, jsem nikdy neviděl.
Česká pošta je zkrátka Česká pošta.
K titulu EM ji ale přivedla až zákaznická linka.
Je placená. Budiž. Ona by jinak tahle instituce přišla na buben, t.j. milionové čisté zisky by byly o pát set tisíc nižší.
Ale platit předlouhé vykládání automatu, že informace k datovým schránkám najdu jinde a tamhleto zase tady, následované (v případě neplacených linek logickou) mapou Chcete-li tohle,zmáčněte jedničku, pro tohle dvojku, nebo si vyslechěte uklidňující hudbu koruna třicet tři per minuta, možná vám to pak někdo zvedne, to ne. (Ta koruna platí pro pevnou linku, z mobilu jsou to koruny až čtyři a půl, to vše bez DPH).
Byl to služební hovor, ale stejně jsem ho po koruně třicet zrušil a vrátil se k poctivé komunikaci e-mailem. Můj čas taky není zadarmový, jak říká Hurvínek.

Maminka má vždycky pravdu

(původní vtip nalezen v Anekdotách ze sombrera, 1970)

V rodině panovalo ono obvyklé napětí, jaké vládne domácnosti při konverzaci rodiče s potomkem.
„Proč se, prosím tě, tak nesmyslně představuješ do telefonu: Tady dcera doktora Krause? Nemůžeš se jako normální člověk říct: Adéla Krausová?“
Paní Krausová byla dáma pevných a jasných zásad a logických postupů. A především neochvějně věřící ve své pevné zásady a své logické postupy, neboť zásady a postupy těch druhých bývají vesměs nepevné a nelogické. Geneticky i výchovou se tento rys osobnosti přenesl i na její dceru, která měla na jazyku logické a jasné zdůvodnění. Ale rodiče – aspoň do té doby, kdy pevnou ruku spravují kapesné – nelze jen tak ignorovat.
„Když myslíš,“ odtušila tedy Adéla otráveně. Načež, jako potvrzení faktu, že lidskou existenci řídí především zákon náhody a dokonalého načasování, zazvonil telefon. Káraná slečna pohlédla na matku. A sáhla po sluchátku.
„U telefonu Adéla Krausová.“ ohlásila se dle instrukcí.
Člověk na opačném konci drátu, který vytáčel už sedmé číslo, víceméně odhadované z trosek otrhaného a špinavého seznamu veřejné telefonní budky, raději položil kontrolní otázku.
„Jste dcera doktora Krause, že?“
Dívka se ušklíbla, ačkoliv jí bylo jasné, že druhá strana nemůže grimasu ocenit.
„Já si to myslela. Jenže máma tvrdí, že je to nesmysl.“