Objeví se The Last Story za hranicemi Japonska?

Poslední roky se situace trochu zlepšila, ale stejně některé japonské hry (tu z pochopitelných důvodů, jindy sobecky) anglicky prostě nevycházejí. V případě The Last Story, vyvíjené Mistwalkerem (Blue Dragon) pro Nintendo Wii by mi to bylo líto.
Jednak proto, protože za ní stojí otec Final Fantasy Hironobu Sakaguchi, jednak proto, protože ... tak nějak cítím, že by to mohlo být ono. (Přísně vzato, ten pocit vyplývá hlavně z osoby tvůrce, doplněné názvem, který samozřejmě nenáhodně vyznívá stejně jako Final Fantasy).
Na zatím chudičké oficiální stránce The Last Story toho zatím moc není, jen (už) šest obrázků (s komentáři bohužel japonskými). Jestli dva ze tří nových ukazují grafiku hry, tak mě Poslední příběh láká ještě víc, hrát v takhle malovaném prostředí by byla paráda, trojrozměrné CGI je sice hezké, ale všude stejné.
Co je ale zajímavé, je poslední novinka, mapa ostrova Ruli s legendou v angličtině. Že by odpověď na otazník v titulku?

Sherlock Holmes on-line

Městská knihovna v Praze je instituce úctyhodná. A moderní, to se nevylučuje. Na jejích internetových stránkách lze, mimo obvyklé provozní náležitosti, nalézt i několik opravdu zajímavých projektů. Kromě knih Karla Čapka či Boženy Němcové, mají pro fanouška Sherlocka Holmese úplný poklad: texty kompletního vydání v edici Máj ze sedmdesátých let , a to v různých formátech, od PDF po ePub.
A jako bonus navíc (kromě Doylova životopisu a informacích o překladatelích) ještě všechny díly komiksu, který pro časopis Čtyřlístek psal Rudolf Čechura a kreslil Marcel Stecker. Palec nahoru a díky překladatelům a autorům komiksu, kteří dali k (výhradnímu) publikování své práce svolení.

Evidentně mimo: Ubisoft

Dlouho už jsem nevyhlašoval cenu EM (Evidentně mimo, potažmo Em jako Magoři). Ne že by nebyli kandidáti, spíš naopak. Teď si jednoho adepta přece jen vyznamenám, když byli ti Oskaři a Lvové.

Tadáá: Ubisoft.
Za debilní DRM u PC verze Assassin's Creed 2.

Hrát singleplayerovou hru z vlastního disku jedině s trvalým ověřováním proti serverům Ubisoftu někde v internetu, je dosavadní vrchol stupidity při prohánění větrných mlýnů, tedy softwarových pirátů. Pominu-li aktuální problémy při výpadcích někde v internetové džungli (a mě je zatraceně jedno, jestli je to někde u Ubisoftu, u mého poskytovatele, nebo jestli rybičky v Atlantiku sežraly kabely), tak co se stane třeba za deset let? Ubisoft může hlásit nástup v pekle, může (a jednou to bude muset udělat) vypnout konkrétní ověřovací servery. Jako se vracím k dobrým knihám, vracím se i k dobrým hrám. Tohle mohl být takový případ. Nebude.
Kdyby šlo o MMO, tak prosím. V takovém případě se s omezenou životností musí počítat. Ale u solitérní hry? Kdy hrozí, že v šuplíku zůstane jen disk s hromadou bezcenných jedniček a nul?

Víte to první

Zase jeden prima slogan. Zase rádio. Poté, co mě na podzim zaskočilo Maxxximum muziky Evropy 2 (tj. několik písní několikrát denně), mi teď dává zabrat Frekvence 1. Respektive její zprávy, uváděné sloganem: Víte to první. Nevím, jestli jsem první, kdo to ví, zato bezpečně vím, že to vím už delší dobu odjinud a často dokonce už i z tištěných novin. Což je na zpravodajství, šířené éterem, docela slušný výkon :-)

Jak prosté, drahý Watsone

Jedna z nejproslulejších hlášek nejproslulejšího soukromého detektiva všech dob, Sherlocka Holmese, Elementary, (my) dear Watson, nepochází z pera Arthura Conana Doyla . Neobjevuje se v žádném z jím sepsaných šedesáti holmesovských příběhů. Ani její českou variantu, Jak prosté, drahý Watsone, z pochopitelných důvodů v překladech nenajdete.
Není také pravda, že fráze poprvé zazněla ve filmech, v nichž SH hrál William Gillette.
Ještě dříve, než se objevil první gilletovský film - Sherlock Holmes - který měl premiéru v roce 1916, objevila se fráze "Elementary, my dear Watson, elementary," v knize Psmith Journalist anglického humoristy P.G. Woodehouse. A ta vyšla o rok dříve. William Gilette sice ztvárnil slavného detektiva i na divadelním pódiu, (Sherlock Holmes, premiéra 1899), ale taky kde nic tu nic.
Gillettovská hláška (ne divadelní) navíc zněla: "Oh, this is elementary, my dear fellow", zatímco legendární "Elementary, my dear Watson," použil ve filmu až Clive Brook, další britský herec se zářezem role Sherlocka Holmese na pažbě (1929).