FINAL FANTASY III for iPhone: Launch Trailer

aneb: Recyklace pokračuje

Logika po německu

Německo ohlásilo odstavení sedmi starších jaderných elektráren. Prý kvůli kontrole bezpečnosti. S tím nelze nesouhlasit. Všechny potencionální zdroje potencionálního ohrožení by měly být průběžně kontrolovány. Jenže Němci tak činí v reakci na události v Japonsku, tedy v zemi, která se nachází v oblasti seismické aktivity. Velmi smysluplné.
Kdyby mělo střední Evropou otřást zemětřesení o síle 9 stupňů, byla by polovina světa už dávno v troskách.
Atomové elektrárny jsou díky černobylské tragédii prostě dobrý terč.
Ale co třeba chemičky? Velké přehrady?
Jaderné elektrárny mají, aniž si to někteří lidé chtějí uvědomit, jedno ohromné bezpečnostní plus. Vlastně dvě. Jednak je staví vyspělé státy, pročež také lze předpokládat použití lepších technologií a lepších (ne zaručených) kontrolních mechanismů. A za druhé jsou pod tlakem takzvaného veřejného mínění. V tomto případě až příliš zpracovaného, ale budiž.
Naproti tomu chemický závod se dá víceméně postavit kdekoliv. Klidně i v pralese, nedaleko zdrojů a vhodných dopravních cest a lehce podplatitelných úřadů. Takových po světě stojí a občas o sobě dá vědět ve zpravodajství, docela dost. Až se jednou z nějakého Pumprlicklandu vznese oblak kyanidu (nebo bůhvíčeho) a zamoří turisty přeplněné pláže a zlikviduje poslední rybami oplývající kousek oceánu, zapomeneme na Černobyl. (Možná. Ale zmíněný chemický průmysl je víceméně kompaktní oblast, aspoň pro vnějšího laického pozorovatele, takže se z něj ven těžko přenáší zájmy různých skupin).
Nechce se mi věřit, že by Němci zmíněné elektrárny nekontrolovali a nepodrobovali zkouškám průběžně. A s příslovečnou germánskou pečlivostí. Možná by stačilo jen zamávat fasciklem výsledků a nechat je přeložit do srozumitelštiny. Proč se nesmyslně vymlouvat?
Jasné signály, určené lidem, kteří umí uvažovat pouze v binárním Ano/Ne, se ovšem vysílají většinou v jednom určitém období.
Nijak jsem se po tom nepídil, ale nebudou ony v Německu nějaké volby?

Šifra jménem PEGI

Je hezké doplnit (nejmenovaný) obchod s videohrami definicí ratingu PEGI. Proč ale používat nudný oficiální překlad, když lze vyrobit vlastní:

PEGI 12
V této věkové skupině může být dítě vystaveno násilí poněkud více grafické povahy, stále však vůči fantazijním postavám. Avšak násilí vůči postavám lidského či zvířecího vzhledu nesmí být vyjádřeno graficky. Nahota poněkud více grafické povahy smí být ukázána. Vulgární projevy musí být mírné, bez sexuálního významu

???
To můžu potomka seřezat tím delším pravítkem?

Král zvířat

(původní vtip nalezen v Anekdotách za školou, 1970)

„Kterépak zvíře nazýváme Králem zvířat?“ rozhlédla se paní učitelka po svých malých svěřencích. Z lesa vztyčených rukou si vybrala tu, která vylétla do vzduchu jako poslední a velmi opatrně.
„Třeba ty,“ řekla. A když za rukou následovalo vzhůru i tělo, potlačila fatalistický vzdech, „Jindro.“
„Slonovi, paní učitelko.“
Nezklamal.
Projevoval určité technické nadání, zvláště při vymýšlení důmyslných strojků na trápení a škádlení spolužaček. To musela ocenit, i když dokonalý periskop, spojující chlapecké záchodky s dívčími přes dvě zdi a jednu chodbu, byl už příliš.
Na rozdíl od exaktní znalosti techniky patřilo ale Jindřichovo přírodopisné povědomí spíše do roviny abstraktní. Na to přišla už kdysi, když se po zjištění, že čápi neodlétají na jih kvůli mrazu, ale kvůli potravě, čili obojživelníkům, zcela vážně zajímal o to, kdy tedy odlétají žáby. Proto se raději obrnila trpělivostí a hledala tu správnou nápovědu.
„No, Jindřichu, slon se sice zvíře velké, silné a majestátní, ale králem zvířat je mnohem menší tvor. No tak přemýšlej – krvežíznivý, dobře skákající...“
„Blecha?“

Professor Layton Vs Phoenix Wright

Tohle mi na podzim uniklo. Dokonalý důvod ke koupi Nintenda 3DS to sice není, ale nemá k němu daleko.

Dragon Quest VI: Realms of Revelation Trailer

Za mořem v pondělí. U nás si nějak dávají načas.

Úspěšná léčba

(původní vtip třeba v Doktorských historkách a anekdotách, 1973)

Ke schopnostem svého kolegy Cvrkala, takto úspěšného psychiatra s vlastní klinikou, měl doktor Kraus naprostou důvěru. Stejně tak i v obsah jeho nápojové skříňky. S nímž se ke své lítosti setkával jednou měsíčně, častěji se na venkov nedostal.
Dnes se to podařilo.
„Když jsem ti poslal paní Vršťálovou, jak to dopadlo?“ zeptal se, než se pořádně uvelebil, protože zmíněná dáma byla blízkou přítelkyní paní Krausové, a paní Krausová podmínila svolení k cestě za doktorem Cvrkalem, o jejímž cíli a výsledku nepochybovala, získáním zmíněné informace.
„Myslíš tu kleptomanku? Tak ta už je v pořádku,“ sdělil mu psychiatr a tázavě ukázal na láhev, z jejíž etikety koukali dva psíci.
„To jsem rád,“ řekl Kraus a kývl, „Víš, moje žena chtěla ... Vyléčil jsi ji?“
„Rozhodně. Teď už krade jen to, co potřebuje.“

Masamune a katany

Už se zase šťourám v podružnostech. Baví mě to. Tenhle opravníček je určen pro hráče RPG (převážně japonských). Mnoho katan, známých japonských mečů, zvláště těch s lepšími statistikami, se v nich jmenuje Masamune. Dostaly to jméno podle slavného výrobce chladných zbraní, mnicha Gora Masamuneho.
Jako pocta, prosím. V Japonsku ostatně vyhlašují Masamunovu cenu, určenou pro výrobce tamních mečů, nezávisle na druhu. Jinak ale opatrně při spojení tohoto jména se zbraněmi v našem světě.
Masamune totiž katany nevyráběl. Ani nemohl, protože tento typ zbraně v jeho době ještě neexistoval. Legendární mečíř žil na přelomu třináctého a čtrnáctého století, zatímco legendární katany se objevily až v období následujícím.
Typu, který Masamuneho proslavil, se říká tači. Je to, stejně jako katana, meč především jezdecký. Byl první z japonských chladných zbraní, jejíž čepel nebyla rovná (do té doby používané meče byly rovné a kontinentálního, tedy čínského původu).
A ještě poznámka pro příznivce i odpůrce lehce přeceňované Final Fantasy VII. Dlouhý kus železa, kterým mává Sephiroth (taky Masamune) není ani katana, ani tači, podle rozměrů je to nodači.

Evidentně mimo: Nintendo

Na tenhle okamžik jsem tak trochu masochisticky čekal delší dobu. Můj vztah k Big N je, řečeno oblíbeným cizím slovem, ambivalentní. Mám rád nintendovský hardware, mám rád jejich hry - a na druhou stranu bych nakopal zmiňovanou firmu do neslušných částí těla třeba za jejich okázalé ignorování momentálně nezajímavých trhů. Na obou stranách je toho víc, rozepisovat se nebudu, nemá to cenu.

Takže druhý letošní titul Evidentně mimo, jinak též EM jako magoři, získává Nintendo za regionální zámek v handheldu Nintendo 3DS

Proč to udělali, a proč je to nesmysl, rozebírá Deník nespokojeného hráče.

Update:
Když se mi odkazovaný článek objevil ve čtečce, nevšiml jsem si reklamy pod ním. Odpovídá.

Secret of Mana for iPhone: Launch Trailer

Možná bude můj příští telefon opravdu iPhone. Určitě, pokud se Square Enix pochlapí a po Secret of Mana (Seiken Densetsu 2) konečně vydá ve srozumitelném jazyce Seiken Densetsu 3

Především z jazyka českého

Evidentně mimo: Česká pošta

Ne, že by nebyli kandidáti, ale už dlouho jsem cenu EM neuděloval.
Letošní premiéra patří České poště. Což je instituce pověstná, věrná rakousko-uhersko-socialistické byrokracii, s níž prostě nelze bojovat. Ne v podmínkách malých měst, nedejbože vesnic. Tady si tenhle faktický monopol může - a dělá - co chce. Hledáte balíček? Má ho soused, nebo někdo, kdo jako soused vypadal. (Tady se na chvíli zastavím a ocituji Zásady pro dodávání poštovních zásilek. Uznávám, že se v podstatě snaží život zjednodušit, ale praxe se občas ubírá jiným směrem.)

11 Adresát si může u kterékoliv pošty vymínit, že jemu adresované poštovní zásilky a poukázané peněžní částky mají být dodávány jen jemu, nebo že mají být dodávány jen osobám zdržujícím se v jeho bytě.
12 Pokud adresát nezvolí postup podle bodu 11 a pokud to neodporuje smlouvě uzavřené s odesílatelem, podnik může v případě jeho nepřítomnosti v bytě v době dodávání dodat poštovní zásilku nebo poukázanou peněžní částku i jiné vhodné osobě, zejména sousedovi apod. V takovém případě vloží do adresátovy domovní schránky oznámení o tom, komu a kdy byla poštovní zásilka nebo poštovní poukázka dodána.

Náš místní úřad funguje, v rámci možností, výborně, ale papírek o tom, že balíček je vedle, jsem nikdy neviděl.
Česká pošta je zkrátka Česká pošta.
K titulu EM ji ale přivedla až zákaznická linka.
Je placená. Budiž. Ona by jinak tahle instituce přišla na buben, t.j. milionové čisté zisky by byly o pát set tisíc nižší.
Ale platit předlouhé vykládání automatu, že informace k datovým schránkám najdu jinde a tamhleto zase tady, následované (v případě neplacených linek logickou) mapou Chcete-li tohle,zmáčněte jedničku, pro tohle dvojku, nebo si vyslechěte uklidňující hudbu koruna třicet tři per minuta, možná vám to pak někdo zvedne, to ne. (Ta koruna platí pro pevnou linku, z mobilu jsou to koruny až čtyři a půl, to vše bez DPH).
Byl to služební hovor, ale stejně jsem ho po koruně třicet zrušil a vrátil se k poctivé komunikaci e-mailem. Můj čas taky není zadarmový, jak říká Hurvínek.

Maminka má vždycky pravdu

(původní vtip nalezen v Anekdotách ze sombrera, 1970)

V rodině panovalo ono obvyklé napětí, jaké vládne domácnosti při konverzaci rodiče s potomkem.
„Proč se, prosím tě, tak nesmyslně představuješ do telefonu: Tady dcera doktora Krause? Nemůžeš se jako normální člověk říct: Adéla Krausová?“
Paní Krausová byla dáma pevných a jasných zásad a logických postupů. A především neochvějně věřící ve své pevné zásady a své logické postupy, neboť zásady a postupy těch druhých bývají vesměs nepevné a nelogické. Geneticky i výchovou se tento rys osobnosti přenesl i na její dceru, která měla na jazyku logické a jasné zdůvodnění. Ale rodiče – aspoň do té doby, kdy pevnou ruku spravují kapesné – nelze jen tak ignorovat.
„Když myslíš,“ odtušila tedy Adéla otráveně. Načež, jako potvrzení faktu, že lidskou existenci řídí především zákon náhody a dokonalého načasování, zazvonil telefon. Káraná slečna pohlédla na matku. A sáhla po sluchátku.
„U telefonu Adéla Krausová.“ ohlásila se dle instrukcí.
Člověk na opačném konci drátu, který vytáčel už sedmé číslo, víceméně odhadované z trosek otrhaného a špinavého seznamu veřejné telefonní budky, raději položil kontrolní otázku.
„Jste dcera doktora Krause, že?“
Dívka se ušklíbla, ačkoliv jí bylo jasné, že druhá strana nemůže grimasu ocenit.
„Já si to myslela. Jenže máma tvrdí, že je to nesmysl.“