úterý 1. března 2011

Král zvířat

(původní vtip nalezen v Anekdotách za školou, 1970)

„Kterépak zvíře nazýváme Králem zvířat?“ rozhlédla se paní učitelka po svých malých svěřencích. Z lesa vztyčených rukou si vybrala tu, která vylétla do vzduchu jako poslední a velmi opatrně.
„Třeba ty,“ řekla. A když za rukou následovalo vzhůru i tělo, potlačila fatalistický vzdech, „Jindro.“
„Slonovi, paní učitelko.“
Nezklamal.
Projevoval určité technické nadání, zvláště při vymýšlení důmyslných strojků na trápení a škádlení spolužaček. To musela ocenit, i když dokonalý periskop, spojující chlapecké záchodky s dívčími přes dvě zdi a jednu chodbu, byl už příliš.
Na rozdíl od exaktní znalosti techniky patřilo ale Jindřichovo přírodopisné povědomí spíše do roviny abstraktní. Na to přišla už kdysi, když se po zjištění, že čápi neodlétají na jih kvůli mrazu, ale kvůli potravě, čili obojživelníkům, zcela vážně zajímal o to, kdy tedy odlétají žáby. Proto se raději obrnila trpělivostí a hledala tu správnou nápovědu.
„No, Jindřichu, slon se sice zvíře velké, silné a majestátní, ale králem zvířat je mnohem menší tvor. No tak přemýšlej – krvežíznivý, dobře skákající...“
„Blecha?“

Žádné komentáře: