Rozhodující hlas, aneb jak jsem se chvíli cítil důležitě

V soutěži Top hostingy 2009 (nijak, podle počtu zaslaných hlasů, autoritativní) zvítězil v hlasování veřejnosti v kategorii PHP + MySQL hosting program společnosti Český hosting. S 359 spokojených před 358 věrných druhého v pořadí ONEbit.cz
To byl ten můj hlas, zajásal jsem. Ten, co to rozhodl. A připadal si důležitě. S nadsázkou a v legraci, ale člověk někdy potřebuje trochu toho dětského pocitu důležitosti, i kdyby jen proto, aby se mu zasmál. Však mi taky hned po ironickém zabušení v prsa sklaplo, když jsem musel poctivě přiznat, že kdybych se nezúčastnil, dostal by Český hosting prostě o jeden hlas méně a stejně by zůstal na prvním místě, jen by se o něj musel dělit. Rozhodující hlasy jsou v takovém případě dva. Jeden rozhoduje jen v případě pevného (a lichého počtu) hlasujících, jenže lidská mysl ráda zkratky a mechanické aplikace problémů se známým řešením na problémy podobné.
Je to stejné jako oblíbené úsloví Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Co je na něm špatně? Že takhle řečeno vůbec neznamená, že oba subjekty jsou přes vnější rysy stejné, ba právě naopak. Protože převedeno do jednoduché rovnice vypadá slovní spojení bez dvou za dvacet nějak takhle: x-2=20. X je samozřejmě 22, ne 18. Správně by se mělo říkat za dvacet bez dvou, jenže to přes pusu leze hůře.

Kdo šetří ...

Zatímco v českých zemích se státní správa se svými dodavateli ráda prezentuje projekty megalomanickými (když už ne rozsahem, tak aspoň náklady), od slavného Internetu do škol po současné datové schránky, jinde to funguje jinak. A opravdu funguje.
Nač pořizovat extradrahá řešení,když si lze pomoci takříkajíc na koleně (tady si neodpustím ironické citování omšelé legendy o zlatých českých ručičkách, které už před lety nejspíš amputovali a transplantovali jiným).
V poslední době mě zaujaly třeba zprávičky zpoza oceánu. Nejde sice o software, ale o hardware, po zkušenostech s výše uvedenými si ale dost dobře dokážu představit, jak by to dopadlo v tuzemsku, kdyby si úřad vymyslel, že něco takového musí mít.
Tři příklady z poslední doby. (detaily v odkazech).

NASA vyvinula chemický senzor a připojila ho k obyčejnému iPhonu (100 dolarů), bude možné používat i jiná zařízení s wifi, přes kterou čidlo vysílá data. Pro applovský telefon má Národní úřad pro vesmír také aplikaci pro příjem dat z vesmírných programů v reálném čase.

V bezpečnostních technologiích firmy Homeland Security, které mají zjednodušovat prohlídky na letištích či při vstupu na stadiony má své místo Wii Balance Board, herní doplněk konzole Wii (kus 100 dolarů)

FBI používá k prolamování hesel na pedofilům zabavených počítačích herní konzoli PS3, ne žádný superpočítač. Navíc starší verzi, na kterou lze nainstalovat Linux, takže nakupují konzole na aukcích. (od 200 dolarů).

Oni se za taková řešení nestydí. Není to z nouze cnost. Je to o přístupu a ten se mi líbí.

Tři králové

Není to tak docela Opravník, jako spíš Doplňovník. Tři mudrci (podle středověké legendy králové, ale novověk je obdařil mnohem pravděpodobnějším povoláním), kteří následovali dle tradice nebeské znamení a šli se poklonit novorozenému králi Židů, ve skutečnosti nešli rovnou do Betléma (proto dorazili pozdě). Hvězda jim totiž ukázala směr, ne přesnou polohu.
Proto se zastavili ve správním centru země, aby se zeptali na cestu. Nejspíš předpokládali, že v Jeruzalémě najdou spřízněné vědecké duše.
Herodes, který svému okolí nedůvěřoval, jejich zaujetí pro proroctví využil. Či spíše pokusil se ho zneužít, protože řeči o narození Mesiáše ho znepokojovaly. Pověřil tedy (v soukromí) dychtivé mudrce úkolem najít ono správné místo a rychle se vrátit, aby se i on, král Judeje, mohl jít poklonit králi všech Židů.
Herodův úskok nevyšel, mudrci poslechli radu, které se jim dostalo ve snu a vrátili se domů, aniž by do Jeruzaléma cokoliv vzkázali.
(viz Matouš 2)

Jednu opravu ale přece jen přidám: oblíbená písmena K+B+T (C+B+T mimo české země) , psaná na dveře, nejsou počátečními znaky hypotetických jmen Kašpar, Melichar a Baltazar, ale zkratkou z latinského Christus mansionem benedicat, Kristus žehnej domu tomuto.

Jan Kraus a rezervace tmy

aneb jak to vypadá, když se někdo vyjadřuje k něčemu, o čem nic neví.
To, že netuším, proč něco vzniklo, z jakého důvodu a s jakým cílem, nemusí automaticky znamenat, že je to debilní, pane Krausi.
(Proč mám ale pocit, že jeho názor ovlivnila informace o tom, že si rezervaci tmy pochvalují kromě astronomů i ochránci přírody? Díky uřvaným ekošaškům má dnes většina lidí k ochraně přírody přinejmenším opatrný odstup. Více kontraproduktivní snad byli jen agitátoři někdejšího režimu)