V BradyGames se ve hrách vyznají

Válka kvůli mapě? Nic nového

Na Živě vyšel článeček o sporu mezi Nikaraguou a Kostarikou, jež způsobila nepřesnost v Mapách Google. Zajímavé, dalo by se říct. Ale nic nového.
V letech dávno minulých hrozily podobné konflikty ze stejně malicherných důvodů také. Jen jejich příčinou nebyly mapy, dostupné na internetovém serveru, ale mapky na poštovních známkách. Většinou se – mimochodem – také odehrály v Latinské Americe.
Zajímavý výsledek měla například emise venezuelské známky, vydané roku 1896, na níž byla zakreslena část tehdejší Britské Guayany na východ od řeky Essequibo coby území venezuelské. Kterým se později také stalo. Podobný případ (beze změny hranic) se odehrál roku 1900 mezi Dominikánskou republikou a Haiti; válce zabránilo jen stažení a likvidace nevinných cenin. Známky s vyobrazením Falklandských ostrovů coby součásti Argentiny, vydané v šedesátých letech také využívala argentinská junta k získání podpory občanů k invazi na souostroví, jehož obyvatelé jinak neměli se zemí na pevnině nic společného, jako záminka k rozčilování nad tím, že Britové okupují jejich území, ale posloužilo cokoliv. Což už je zase jiná historie ....

Palmknihy už obchodují

Co ohlášeno, to splněno, z Palmknih se stal regulérní obchod s elektronickými knihami.
První dojmy:
Ceny jsou přijatelné, to je dobře. (A teď přijde očekávané ale. Už je tady). Ale - je to můj skromný soukromý názor - měly být do začátku nižší. Magických 49 korun české měny. Když se začaly objevovat levné filmy v časopisech, začínaly na stovce a i když hodně lidí zajásalo, byla to až novinová vydání pod padesátikorunu, která přesvědčila většinu človíčků, že zajít do trafiky je efektivnější, než se vyptávat kamarádů, nebo prolézat warez fóra. Pozdější přitlačení na pilu by sice znamenalo nějaké to proklínání (Amazon to, mimochodem, přesně takhle udělal), jenže to by už byli zákazníci na své virtuální knihkupectví zvyklí.
Lehce nešťastná je taky registrace. Chápu jí, rozumím důvodům, ale (už zase ale) posílání aktivačního kódu papírovou poštou je trochu zvláštní.
Za prvé (na nulté předpokládám, že zásilka bude doporučená) jde o čas, o několik dní, strávených nervózním přešlapováním za dveřmi v očekávání pošťákova prstu na zvonku, za druhé na něco takového nejsou lidé na internetu vůbec zvyklí, a za třetí: je jedenadvacáté století.
Každopádně přeji Palmknihám hodně štěstí. Konečně mají šanci rozjet první skutečně funkční a výdělečný obchod s elektronickými knihami.

Opening Final Fantasy Crystal Chronicles

Moje nejoblíbenější úvodní scéna videohry. Na rozdíl od ostatních, plných dramatických střihů, monster a bojujících hrdinů je klidná. A taková ... osudová. Samozřejmě, že je nutné vědět o co vlastně jde a proč se ti lidičkové chystají na cestu (úvodní text).

(Druhé místo mimochodem už dlouhou dobu okupuje intro tradiční: Final Fantasy VIII.)

Rady Google pro turisty

Mapy Google, trasa Tokio - Los Angeles

Chudáci praotcové

Praotcové to měli těžké. Museli přinutit jistě nepříliš nadšené soukmenovce k cestě do horoucích pekel (ať už s příslibem vytouženého klidu nebo vytoužené kořisti), namáhali se s vymýšlením zákonů a zakládáním dynastií, a bez nároku na autorského honoráře se vzdávali svých jmen ve prospěch dalších generací.
A to ani netušili, jak se k těm slavným jménům mohou postavit potomci praotců jiných, ani v nejmenším netušící o zásluhách jejich nositelů.
Jedním ze zakladatelů národa maďarského byl válečník Magor, jehož jméno promlouvá českým uším zřetelně, leč zcela jinak, než by si obyvatelé podunajského státu mysleli.
Poláci pro změnu ctí bratra našeho Čecha, jenž se jmenoval Lech. A co na to třeba Angličané?
Lech = smilnit, smilník.
Jakpak asi v některých končinách zeměkoule zní praotec Čech?