Praotcové to měli těžké. Museli přinutit jistě nepříliš nadšené soukmenovce k cestě do horoucích pekel (ať už s příslibem vytouženého klidu nebo vytoužené kořisti), namáhali se s vymýšlením zákonů a zakládáním dynastií, a bez nároku na autorského honoráře se vzdávali svých jmen ve prospěch dalších generací.
A to ani netušili, jak se k těm slavným jménům mohou postavit potomci praotců jiných, ani v nejmenším netušící o zásluhách jejich nositelů.
Jedním ze zakladatelů národa maďarského byl válečník Magor, jehož jméno promlouvá českým uším zřetelně, leč zcela jinak, než by si obyvatelé podunajského státu mysleli.
Poláci pro změnu ctí bratra našeho Čecha, jenž se jmenoval Lech. A co na to třeba Angličané?
Lech = smilnit, smilník.
Jakpak asi v některých končinách zeměkoule zní praotec Čech?
A to ani netušili, jak se k těm slavným jménům mohou postavit potomci praotců jiných, ani v nejmenším netušící o zásluhách jejich nositelů.
Jedním ze zakladatelů národa maďarského byl válečník Magor, jehož jméno promlouvá českým uším zřetelně, leč zcela jinak, než by si obyvatelé podunajského státu mysleli.
Poláci pro změnu ctí bratra našeho Čecha, jenž se jmenoval Lech. A co na to třeba Angličané?
Lech = smilnit, smilník.
Jakpak asi v některých končinách zeměkoule zní praotec Čech?
Žádné komentáře:
Okomentovat