(původní vtip třeba v Doktorských historkách a anekdotách, 1973)
Ke schopnostem svého kolegy Cvrkala, takto úspěšného psychiatra s vlastní klinikou, měl doktor Kraus naprostou důvěru. Stejně tak i v obsah jeho nápojové skříňky. S nímž se ke své lítosti setkával jednou měsíčně, častěji se na venkov nedostal.
Dnes se to podařilo.
„Když jsem ti poslal paní Vršťálovou, jak to dopadlo?“ zeptal se, než se pořádně uvelebil, protože zmíněná dáma byla blízkou přítelkyní paní Krausové, a paní Krausová podmínila svolení k cestě za doktorem Cvrkalem, o jejímž cíli a výsledku nepochybovala, získáním zmíněné informace.
„Myslíš tu kleptomanku? Tak ta už je v pořádku,“ sdělil mu psychiatr a tázavě ukázal na láhev, z jejíž etikety koukali dva psíci.
„To jsem rád,“ řekl Kraus a kývl, „Víš, moje žena chtěla ... Vyléčil jsi ji?“
„Rozhodně. Teď už krade jen to, co potřebuje.“
Ke schopnostem svého kolegy Cvrkala, takto úspěšného psychiatra s vlastní klinikou, měl doktor Kraus naprostou důvěru. Stejně tak i v obsah jeho nápojové skříňky. S nímž se ke své lítosti setkával jednou měsíčně, častěji se na venkov nedostal.
Dnes se to podařilo.
„Když jsem ti poslal paní Vršťálovou, jak to dopadlo?“ zeptal se, než se pořádně uvelebil, protože zmíněná dáma byla blízkou přítelkyní paní Krausové, a paní Krausová podmínila svolení k cestě za doktorem Cvrkalem, o jejímž cíli a výsledku nepochybovala, získáním zmíněné informace.
„Myslíš tu kleptomanku? Tak ta už je v pořádku,“ sdělil mu psychiatr a tázavě ukázal na láhev, z jejíž etikety koukali dva psíci.
„To jsem rád,“ řekl Kraus a kývl, „Víš, moje žena chtěla ... Vyléčil jsi ji?“
„Rozhodně. Teď už krade jen to, co potřebuje.“
Žádné komentáře:
Okomentovat