pondělí 31. srpna 2009

"Ach matičko, tvá dceruška bude ženuškou synáčka továrníčkova"

Zdrobněliny (tak báječně parodované titulní frází, pocházející z Limonádového Joea), jsou češtině vlastní. Nejčastější výskyt lze zaznamenat ve dvou oblastech.
Tou první je pohostinství, kde krásně poukazují na národní oblibu v alkoholu a nezdravých jídlech: řízeček, gulášek, pivečko, vínečko, panáček, nealkoholických nápojům se to kupodivu vyhýbá.
Druhým typickým biotopem tohoto jazykového druhu je rodina.
Když jsem před chvílí psal o Ondrovi, vzpomněl jsem si ještě na jednu víkendovou historku. Následovala tu předchozí, asi tak po půlhodině.
Dostavila se návštěva, bratranec a sestřenice, což mi máma oznámila jásavým: Přijel Milánek a Nikolka.
Položil jsem telefon, abych ji nevyděsil smíchem.
Ano, bývalo to malé a batolilo se to kolem, jenže děti rostou, zatímco oči dospělého příbuzenstva na to tak nějak zapomínají.
Takže Milánek dneska měří metr devadesát osm a Nikolka má v šuplíku diplomy z tří vysokých škol.
Jen ty řečové návyky, potvory jedny, se ne a ne vzdát.

Žádné komentáře: