Rozhořčení rodičové, kteří vzali své ratolesti do kina na německý animák Sissy a Yetti, si stěžovali „až v televýzi.“ Nedivím se jim. I když jsem sám otec značně tolerantní, tenhle film už leží za hranicí. Jestli nevíte o co jde, přečtěte si třeba recenzi Františka Fuky. Ve zkratce: Sněžný muž musí Ďáblovi sehnat nejkrásnější ženu na zemi, no a tou je právě nám dobře známá choť Františka Josefa I., (v originále nepatrně přejmenovaná na Lissi). Je to film - do prstů se mi dere alibismus značně rozverný, a tak ho tedy napíšu - tedy film značně rozverný, ostatně vztah mladého Habsburka a bavorské princezny už byl rozebírán mnohokrát. A tahle verze, byť animovaná, určitě není pro děti.
Jenže se na něj dívaly. Kde je chyba? Distributor (SPI) se brání, on neoznačoval film jako dětský. Označil ho přece jako rodinný. To prý kina snímek špatně prezentovala.
Aha. Tak kdo kazí mládež?
V podstatě všichni.
O kinech, která očividně netuší, co promítají, nemá smysl mluvit. Distributor se pitomě vymlouvá. A morálně pohoršení otcové a matky prostě nevěděli, na co si kupují lístky. Na plakátu byly nějaké kreslené postavičky, tak co děcka, to bude něco jako Shrek, ne?
Shrnu to do dvou prostých bodů:
za a) nic a vůbec nic, i kdyby se Itchy a Scratchy tisíckrát rozkrájeli, nepřesvědčí Čechy o tom, že animovaný film není automaticky dětský film. Což u takzvaně kulturního národa, za jaký se s jistou setrvačností hrdě označujeme, je na pováženou.
za b) až do vyjádření distributora, tedy společnosti SPI, jsem si myslel, že kategorie rodinný film označuje takový snímek, na který se, (podle záměru tvůrců) mohou dívat jak rodiče, tak děti a každý si v něm najde své (přinejmenším se ti dospělí v kině při povinném dohledu nenudí). No, myslel jsem špatně, podle SPI má rodinný film nejspíš nahrazovat vyhýbavé motýlko-květinkové odpovědi na dotěrné dětské dotazy. Jak je vidět, všechno je jinak.
Výsledek: asi by se opravdu hodil nějaký hodnotící systém, podobný jako je třeba PEGI u počítačových her. Jednoduchý a závazný, myšleno tím pro distributory, kina a televize. Nám, rodičům, by se lépe vybíralo.
A hůře vymlouvalo.
Jenže se na něj dívaly. Kde je chyba? Distributor (SPI) se brání, on neoznačoval film jako dětský. Označil ho přece jako rodinný. To prý kina snímek špatně prezentovala.
Aha. Tak kdo kazí mládež?
V podstatě všichni.
O kinech, která očividně netuší, co promítají, nemá smysl mluvit. Distributor se pitomě vymlouvá. A morálně pohoršení otcové a matky prostě nevěděli, na co si kupují lístky. Na plakátu byly nějaké kreslené postavičky, tak co děcka, to bude něco jako Shrek, ne?
Shrnu to do dvou prostých bodů:
za a) nic a vůbec nic, i kdyby se Itchy a Scratchy tisíckrát rozkrájeli, nepřesvědčí Čechy o tom, že animovaný film není automaticky dětský film. Což u takzvaně kulturního národa, za jaký se s jistou setrvačností hrdě označujeme, je na pováženou.
za b) až do vyjádření distributora, tedy společnosti SPI, jsem si myslel, že kategorie rodinný film označuje takový snímek, na který se, (podle záměru tvůrců) mohou dívat jak rodiče, tak děti a každý si v něm najde své (přinejmenším se ti dospělí v kině při povinném dohledu nenudí). No, myslel jsem špatně, podle SPI má rodinný film nejspíš nahrazovat vyhýbavé motýlko-květinkové odpovědi na dotěrné dětské dotazy. Jak je vidět, všechno je jinak.
Výsledek: asi by se opravdu hodil nějaký hodnotící systém, podobný jako je třeba PEGI u počítačových her. Jednoduchý a závazný, myšleno tím pro distributory, kina a televize. Nám, rodičům, by se lépe vybíralo.
A hůře vymlouvalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat