Na tuhle hru jsem netrpělivě čekal už od okamžiku, kdy Square-Enix ohlásil její japonské vydání. Mohlo za to předchozí Final Fantasy Tactics dobrodružství pro Gameboy Advance, na které jsem pro změnu nečekal vůbec, a o němž jsem si nejprve myslel, že se bez nějaké takové odbočky objedu. I kdyby zůstala na úrovni zmíněného gameboyového titulu, rozhodně by nová hra stála za to. Samozřejmě že nezůstala, i když k žádné revoluci, (což po hrách někteří hráči a redaktoři vehementně vyžadují) nedošlo. Už Tactics Advance nabídlo dlouhou zábavu, ideální do vlaku nebo autobusu, mnohem zajímavější než obracení karet v Solitaire. Slušnou recenzi na A2 najdete třeba na Bonuswebu, takže můžu vynechat povídání pro absolutně nezasvěcené a vrhnout se na vlastní dojmy.
Příběh je tu víceméně jen proto, aby se ze hry nestalo Člověče nezlob se, ale s tím se počítá. Úklid školní knihovny (za trest, jak jinak), otevření staré knihy ... a už jste uvnitř. Nebo někde úplně jinde, každopádně vás čeká cesta domů. Tohle už tu bylo mnohokrát. Včetně předchozí Tactics Advance, s níž vlastně A2 neustále porovnávám. Taky s Onimusha Tactics, což je další GBA titul podobného herního ražení (a taky stojí za to, byť z trochu jiných důvodů).
První, co mě zarazilo, byla změna systému zákonů i jejich dopadů. Fotbalové žluté a červené karty jsou pryč, stejně jako kombinace zakázaných kontra doporučených schopností, nahradil je jednodušší model jednoho zákazu (který už se nemění v čase, mise mají stále stejné podmínky). Proti tomu si můžete vybrat klanové privilegium dle libosti. Za porušení nejde člen klanu do vězení, jen přijdete o odměny, které soudce nad zápasem po jeho úspěšném absolvování uděluje.
Coby vlastník předchozí hry jsem získal zasunutím cartridge Final Fantasy Tactics Advance do GBA slotu klanovou výhodu Libra, není to mnoho, zato je tahle schopnost v začátcích hry někdy k nezaplacení, její pomocí se odhalují pasti a věřte, že přijít o polovinu HP a o tah jen díky tomu, že jste vlezli na políčko s něčím takovým, je nepříjemné, protože protivníci nejsou tak náchylní na ránu, jako bývali. Úroveň protivníků navíc kopíruje vaší. Na to jsem naletěl, když jsem si chtěl zopakovat starší misi ze začátku hry, abych si rychle a jednoduše vylepšil statistiky. Zvláštní kapitolou je vybavení. Obchody jsou, jak je zvykem, poloprázdné, ale tentokrát už se nedoplňují postupem hrou, ale samovýrobou z nalezených (či z protivníků vymlácených) materiálů, sytém je to podobný FFCC Ring of Fates nebo Onimusha Tactics, v každém případě si z vlastního sestavené zbraně a zbroj ještě musíte koupit. Tenhle systém má své výhody, při troše štěstí se ke kvalitním zbraním dostanete docela brzo.
Zatím co v předchozí hře z deklarovaných tří stovek misí většinu prováděli delegovaní příslušníci klanu, současné čtyři stovky můžete všechny plnit sami (i když to u některých nejspíš vzdáte). Ubylo ovšem náhodných soubojů, ve FFTA se díky klanové lize potulovali protivníci (někdy až nebezpečně často) po mapě, tady se tu a tam objeví nějaká partička oblud, vždy ve stejném složení a na stejném místě. Možnosti misí se ovšem rozšířily, a to hodně. Už nejsou jen souboje na vítězství, respektive k poražení vůdce, plus několik doručovacích výjimek (a na pozadí probíhající dispatch výlety). Přibyly cesty průzkumné, přemýšlení jakého člena klanu si to chtějí na pár dní najmout, zkrátka už to není tak jednotvárné. Tohle Ivalice žije víc, než předchozí snový svět. Některé mise dávají nahlédnout do osudů zdejších obyvatel, odhalují tajemství vedlejších postav – v předchozí hře se něco podobného stalo jen u Ritz a vysvětlení jejích popudů a důvodů padlo v jediném kratičkém rozhovoru.
A ještě jsou tu camea. Pokud jste odehráli některé hry z téhle série, časem narazíte na známé postavy (jednou dokonce v téměř totožné scéně, jako byla ta domácí). Kdo a jak přijde, si nechám pro sebe, ale návštěvníků z jiných příběhů je tady docela dost.
Na závěr a krátce: Hodně dobrá hra na desítky hodin a další zásek Enixu na vysokých příčkách mého soukromého žebříčku.
Plusy (některé): Postavy jsou na tahu podle vlastní rychlosti, ne podle toho, ke které straně patří. Výroba zbraní a zbroje z donesených materiálů.
Mínusy (při vší úctě): Některé zákony se prostě nedají dodržet. Nezdá se, že by jejich dodržování stálo protivníkům za to. Zmizely náhodné srážky s jinými klany.
Upozornění: Silně návykové. Nelezte do Brightmoon Tor, pokud nemáte dostatek času.
Nezbytné provozní údaje: vydavatel Square-Enix, vydání v EU: 2008, platforma: Nintendo DS, žánr: strategické RPG
Žádné komentáře:
Okomentovat