Čtvrtý díl RPG série Dragon Quest (nějaký čas známější jako Dragon Warrior, protože značka Dragon Quest byla v Americe v té době obsazená) nikdy nedorazil do Evropy. Až do letošního roku, kdy Square-Enix začal plnit sliby a vrhl se do předělávek ve své době jedněch z nejúspěšnějších her.
Ve čtyřech kapitolách se seznámíte se čtyřmi zdánlivě nesouvisejícími příběhy, které se později spojí do jediného dobrodružství – jak jinak než v záchraně světa. Ať už postavy hledají ztracené děti, otcova vraha nebo jen dobrodružství (s nečekaným vyvrcholením), pokaždé slyší jedno jméno: Psaro. Jak se zdá, budí hrůzu, ale když se s ním mladá carevna Alena, dívka povahy dobrodružné, leč bez větších zkušeností, má utkat v koloseu, obávaný bojovník uteče. Že by dostal strach? Když na něho hrdinové posléze přece jen narazí, může mít hráč – fanoušek Final Fantasy VII., pocit, že vlezl do jiné hry. Dlouhé bílé vlasy, dlouhý meč – že by si Sephiroth před svým slavným výstupem vyzkoušel roli hlavního padoucha pod jiným jménem?
The Chapters of the Chosen je tak tradiční, jak to jen jde, z původní NES verze zůstalo naprosto všechno, kromě grafiky a nepatrných změn v ovládání. Platí tu všechna základní pravidla RPG: musíte mluvit s každým na koho narazíte, když vám řeknou, že někam nemáte chodit, je to pokyn inkriminované místo bez prodlení navštívit. A trénovat. Bez schopností, které přicházejí s vyššími úrovněmi, jste v háji, znalost kouzel se tu na rozdíl od Final Fantasy, nedá koupit. Od kdysi konkurenční a po fúzi obou vydavatelů sesterské série, se liší i v tom, že zatímco Vrcholná fantazie hýří technickými vymoženostmi, od létajících lodí až po roboty, kteří vesele koexistují s meči a magií, nejmodernějším výdobytkem civilizace v The Chapters of the Chosen je balón.
To, že hra vůbec nevyužívá dotykovou obrazovku, možná mnozí označí jako mínus, ale nikde přece není psáno, že když konzole takové ovládání nabízí, je nutné ho použít. Na druhou stranu, na rozdíl třeba od Final Fantasy III., je horní displej v plné pohotovosti, ať už se na něm zobrazují informace o statistikách, mapa, nebo jen rozšiřuje výhled na město.
Výsledek: trochu rozpačitě musím přiznat, že nevím, proč se mi tahle hra líbila a proč se mi dobře hrála. Ale bylo tomu tak. Možná v tom trochu hrála roli nostalgie, Dragon Quest, aspoň v hlavní linii, patří mezi mé oblíbence a čtvrté pokračování jsem neznal.
Plusy (některé): Kamera s rádiusem 360° (bohužel ne všude). Mapy měst, které, mimo jiné, ukazují ceny v obchodech, takže se nemusíte zdržovat návštěvou těch nezajímavých.
Mínusy (při vší úctě): Neustálé zdůrazňování toho, že hráč je ten jediný a pravý hrdina, který může zachránit svět, trochu otravuje. Ukládání hry jen v kostele.
Upozornění: Zatímco ve většině her se mluví víceméně spisovně, tady narazíte na království, kde na vás vybalí tu irský, tu skotský nebo francouzský přízvuk, případně prokládají řeč výrazy slovanskými. Takže některé informace je třeba opravdu luštit.
Nezbytné provozní údaje: vydavatel Square-Enix, vydání v EU 2008, platforma Nintendo DS, žánr RPG
Ve čtyřech kapitolách se seznámíte se čtyřmi zdánlivě nesouvisejícími příběhy, které se později spojí do jediného dobrodružství – jak jinak než v záchraně světa. Ať už postavy hledají ztracené děti, otcova vraha nebo jen dobrodružství (s nečekaným vyvrcholením), pokaždé slyší jedno jméno: Psaro. Jak se zdá, budí hrůzu, ale když se s ním mladá carevna Alena, dívka povahy dobrodružné, leč bez větších zkušeností, má utkat v koloseu, obávaný bojovník uteče. Že by dostal strach? Když na něho hrdinové posléze přece jen narazí, může mít hráč – fanoušek Final Fantasy VII., pocit, že vlezl do jiné hry. Dlouhé bílé vlasy, dlouhý meč – že by si Sephiroth před svým slavným výstupem vyzkoušel roli hlavního padoucha pod jiným jménem?
The Chapters of the Chosen je tak tradiční, jak to jen jde, z původní NES verze zůstalo naprosto všechno, kromě grafiky a nepatrných změn v ovládání. Platí tu všechna základní pravidla RPG: musíte mluvit s každým na koho narazíte, když vám řeknou, že někam nemáte chodit, je to pokyn inkriminované místo bez prodlení navštívit. A trénovat. Bez schopností, které přicházejí s vyššími úrovněmi, jste v háji, znalost kouzel se tu na rozdíl od Final Fantasy, nedá koupit. Od kdysi konkurenční a po fúzi obou vydavatelů sesterské série, se liší i v tom, že zatímco Vrcholná fantazie hýří technickými vymoženostmi, od létajících lodí až po roboty, kteří vesele koexistují s meči a magií, nejmodernějším výdobytkem civilizace v The Chapters of the Chosen je balón.
To, že hra vůbec nevyužívá dotykovou obrazovku, možná mnozí označí jako mínus, ale nikde přece není psáno, že když konzole takové ovládání nabízí, je nutné ho použít. Na druhou stranu, na rozdíl třeba od Final Fantasy III., je horní displej v plné pohotovosti, ať už se na něm zobrazují informace o statistikách, mapa, nebo jen rozšiřuje výhled na město.
Výsledek: trochu rozpačitě musím přiznat, že nevím, proč se mi tahle hra líbila a proč se mi dobře hrála. Ale bylo tomu tak. Možná v tom trochu hrála roli nostalgie, Dragon Quest, aspoň v hlavní linii, patří mezi mé oblíbence a čtvrté pokračování jsem neznal.
Plusy (některé): Kamera s rádiusem 360° (bohužel ne všude). Mapy měst, které, mimo jiné, ukazují ceny v obchodech, takže se nemusíte zdržovat návštěvou těch nezajímavých.
Mínusy (při vší úctě): Neustálé zdůrazňování toho, že hráč je ten jediný a pravý hrdina, který může zachránit svět, trochu otravuje. Ukládání hry jen v kostele.
Upozornění: Zatímco ve většině her se mluví víceméně spisovně, tady narazíte na království, kde na vás vybalí tu irský, tu skotský nebo francouzský přízvuk, případně prokládají řeč výrazy slovanskými. Takže některé informace je třeba opravdu luštit.
Nezbytné provozní údaje: vydavatel Square-Enix, vydání v EU 2008, platforma Nintendo DS, žánr RPG
Žádné komentáře:
Okomentovat