Podepsal jsem petici. Pokud si vzpomínám, tak je to za posledních iks ypsilon let druhá; tu první jsem podklikyhákoval někdy minulý týden, když se na vrátnici objevila listina, vybízející k zastavení, respektive nápravě „ekologických“ hokus pokusů na Šumavě.
Ta dnešní je mnohem zbytečnější.
Hledal jsem něco určitého k Seiken Densetsu 3, jediné (a nejlepší) hře ze série „-- of Mana“, která se nikdy nedočkala vydání mimo rodné Japonsko. Z Googlu na mně vykoukl odkaz Seiken Densetsu 3 DS, zajásal jsem, neboť sliboval vydání na můj milý handheld, a zklamaně si povzdechl, protože tak někdo nazval vlákno v diskuzi, tohoto vydání se dožadující. Pro jistotu jsem projel internet, nikde samozřejmě nic, Square-Enix sice v sérii něco vydal, nic staronového ale nechystá (i když – informace o Chronotriggeru se taky objevila na poslední chvíli :-).
Jen ta petice. Bůhví jak stará (to jsem zjistil až za chvíli), s dvěma sty a kouskem signatářů.
Přidal jsem se.
Jen tak, napůl z legrace a bez důvěry ve smysluplnost toho gesta už ve chvíli, kdy jsem vyplňoval formulář, nesdílím totiž onu dojemnou víru spousty fanoušků, že na ně producenti čehokoliv dají. To se prostě nestává, už jen z toho prostého důvodu, že ač jsou hlasití a nepřehlédnutelní, tvoří skalní fanoušci jen malou skupinu konzumentů.
Bavím se, samozřejmě, o mediálních věcech, o filmech, seriálech nebo videohrách. V téměř krystalicky čisté podobě to funguje taky u sportu, kde je každý nejlepší trenér, ví jak na to a určitě by ten zatracenej zápas vyhrál 40:0. Na druhou stranu fandové oživili Bohemians, to se musí nechat. A pochválit.
Ani trekkies, takto nejpočetnější a nejaktivnější armáda fanoušků na celém širém světě, nedokázali přesvědčit Paramount, aby pokračoval v posledním startrekovém seriálu Enterprise. A to sehnali i pořádný balík dolarů, aby chudák televize měla na výrobu.
Někdo na druhé straně totiž musí naslouchat. A když naslouchá, tak zacvakají tlačítka kalkulaček, naslouchající pokrčí rameny a jde na kafe. Ono to není tak jednoduché, jak si my zvenku představujeme. Paramountu nechyběly peníze na natáčení. Chyběla sledovanost. Předělat videohru znamená pro vydavatele téměř totéž, jako udělat novou, a vývojářské kapacity nejsou nafukovací (i když tady si, konkrétně Square-Enix, vypomáhá, GBA předělávka Final Fantasy IV nevycházela z původní SNES verze, ale z pozdější varianty pro handheld Wonderswan Color, momentálně znovu vydávané Dragon Questy to taky nevzaly přímou cestou z původních konzolí, ale oklikou přes japonská playstationová vydání). O tom, jak vypadá herní průmysl zevnitř, hezky píše Tlamiczka, jinde je to stejné. Byznys je džungle. Šelmy zápasí o zákaznickou kořist a nemohou si dovolit dlouhé pronásledování, mohly by jim dojít síly a úzkostlivě střežené teritorium obsadit konkurence. Chladný kalkul charakterizuje jak geparda, tak obchodního manažera.
Přesto nejsou žádné aktivity lovné zvěře zbytečné. Třeba jen pro pocit toho, že se člověk pokusil něco udělat, že jen neseděl a nenadával. Jistě, nějaký podpis pod zapadlou petici nic nezmění. Nezměnilo by to nejspíš ani dvě stě tisíc podpisů (pokud by nebyly pod závaznými předobjednávkami). Být fanouškem je těžké.
Ale někdy to přece jen vyjde, někdo na druhé straně sedí a naslouchá a zjistí, že to není špatný nápad. A když ne, tak to jde i jinak. Trekkies na celém světě (i u nás) natáčí vlastní amatérské filmy, fanoušci herních sérií vytváří vlastní hry.
Když jsem začal blábolit, měl jsem v hlavě i určitou pointu, jenže mi v záplavě písmenek a soustředění na klávesnici prostě vypadla, takže to žádnou pointu nemá. Snad jen, že kromě vtipu a trochy naivně optimistického prvotního entuziasmu, jsem tu petici podepsal i proto, že byla slušná a věcná. Jestli něco opravdu postrádá smysl, tak je to vehementní buranské vyhrožování stylem: Když to a to nevydáte (neodvysíláte), už si od vás nic nekoupím (nepřečtu, nebudu se na vaši *píp* televizi nikdy dívat) a vašeho psa naučím milovat sousedovic kocoura.
To už raději zbytečné petice.
Ta dnešní je mnohem zbytečnější.
Hledal jsem něco určitého k Seiken Densetsu 3, jediné (a nejlepší) hře ze série „-- of Mana“, která se nikdy nedočkala vydání mimo rodné Japonsko. Z Googlu na mně vykoukl odkaz Seiken Densetsu 3 DS, zajásal jsem, neboť sliboval vydání na můj milý handheld, a zklamaně si povzdechl, protože tak někdo nazval vlákno v diskuzi, tohoto vydání se dožadující. Pro jistotu jsem projel internet, nikde samozřejmě nic, Square-Enix sice v sérii něco vydal, nic staronového ale nechystá (i když – informace o Chronotriggeru se taky objevila na poslední chvíli :-).
Jen ta petice. Bůhví jak stará (to jsem zjistil až za chvíli), s dvěma sty a kouskem signatářů.
Přidal jsem se.
Jen tak, napůl z legrace a bez důvěry ve smysluplnost toho gesta už ve chvíli, kdy jsem vyplňoval formulář, nesdílím totiž onu dojemnou víru spousty fanoušků, že na ně producenti čehokoliv dají. To se prostě nestává, už jen z toho prostého důvodu, že ač jsou hlasití a nepřehlédnutelní, tvoří skalní fanoušci jen malou skupinu konzumentů.
Bavím se, samozřejmě, o mediálních věcech, o filmech, seriálech nebo videohrách. V téměř krystalicky čisté podobě to funguje taky u sportu, kde je každý nejlepší trenér, ví jak na to a určitě by ten zatracenej zápas vyhrál 40:0. Na druhou stranu fandové oživili Bohemians, to se musí nechat. A pochválit.
Ani trekkies, takto nejpočetnější a nejaktivnější armáda fanoušků na celém širém světě, nedokázali přesvědčit Paramount, aby pokračoval v posledním startrekovém seriálu Enterprise. A to sehnali i pořádný balík dolarů, aby chudák televize měla na výrobu.
Někdo na druhé straně totiž musí naslouchat. A když naslouchá, tak zacvakají tlačítka kalkulaček, naslouchající pokrčí rameny a jde na kafe. Ono to není tak jednoduché, jak si my zvenku představujeme. Paramountu nechyběly peníze na natáčení. Chyběla sledovanost. Předělat videohru znamená pro vydavatele téměř totéž, jako udělat novou, a vývojářské kapacity nejsou nafukovací (i když tady si, konkrétně Square-Enix, vypomáhá, GBA předělávka Final Fantasy IV nevycházela z původní SNES verze, ale z pozdější varianty pro handheld Wonderswan Color, momentálně znovu vydávané Dragon Questy to taky nevzaly přímou cestou z původních konzolí, ale oklikou přes japonská playstationová vydání). O tom, jak vypadá herní průmysl zevnitř, hezky píše Tlamiczka, jinde je to stejné. Byznys je džungle. Šelmy zápasí o zákaznickou kořist a nemohou si dovolit dlouhé pronásledování, mohly by jim dojít síly a úzkostlivě střežené teritorium obsadit konkurence. Chladný kalkul charakterizuje jak geparda, tak obchodního manažera.
Přesto nejsou žádné aktivity lovné zvěře zbytečné. Třeba jen pro pocit toho, že se člověk pokusil něco udělat, že jen neseděl a nenadával. Jistě, nějaký podpis pod zapadlou petici nic nezmění. Nezměnilo by to nejspíš ani dvě stě tisíc podpisů (pokud by nebyly pod závaznými předobjednávkami). Být fanouškem je těžké.
Ale někdy to přece jen vyjde, někdo na druhé straně sedí a naslouchá a zjistí, že to není špatný nápad. A když ne, tak to jde i jinak. Trekkies na celém světě (i u nás) natáčí vlastní amatérské filmy, fanoušci herních sérií vytváří vlastní hry.
Když jsem začal blábolit, měl jsem v hlavě i určitou pointu, jenže mi v záplavě písmenek a soustředění na klávesnici prostě vypadla, takže to žádnou pointu nemá. Snad jen, že kromě vtipu a trochy naivně optimistického prvotního entuziasmu, jsem tu petici podepsal i proto, že byla slušná a věcná. Jestli něco opravdu postrádá smysl, tak je to vehementní buranské vyhrožování stylem: Když to a to nevydáte (neodvysíláte), už si od vás nic nekoupím (nepřečtu, nebudu se na vaši *píp* televizi nikdy dívat) a vašeho psa naučím milovat sousedovic kocoura.
To už raději zbytečné petice.
Žádné komentáře:
Okomentovat