úterý 24. března 2009

Amásis

(Historky bez výkladu, přísloví a podobenství bez ponaučení, aneb: přeberte si, jak chcete.)

Tenhle příběh jsem objevil ve Starověkých bájích a pověstech Rudolfa Mertlíka. Pochází pravděpodobně od Hérodota, ale tak hluboko jsem nebádal.

Egyptský král Amásis, dle legendy člověk prostého původu, který se dostal až na trůn, byl – předtím, než se dostal do funkce – muž veselý a bezstarostný. Do práce se nehrnul a když měl hluboko do kapsy, vypůjčil si z cizí. Tehdejší právní systém spoléhal na bohy a jim příslušné chrámy a věštírny, takže podezřelého Amásida odvedli poškození tu k tomu, tu k onomu božstvu, ať nebesa rozhodnou. Některé z věštíren označily mladého muže za zloděje, jiné za nevinného. Jak už to chodí i u dnešních soudů. Jenom důvěra v boží rozhodnutí bývala poněkud větší.
Když později usedl na trůn – jde mimochodem o historickou postavu, známou jako Ahmose II. (v řecké verzi Amásis II.), který vládl jako předposlední faraon dvacáté šesté dynastie v letech 570 až 526 před naším letopočtem a byl posledním velkým egyptským vládcem před obsazením země Peršany – zachoval se podle někdejších soudů.
Ty bohy, kteří ho před léty osvobodili z podezření ...
... ignoroval, zatímco chrámy, v nichž byl usvědčen, podporoval a jejich bohy uctíval a obětoval jim.
Dokázali totiž svou vševědoucnost a spravedlnost, byť v jeho neprospěch.

Žádné komentáře: