úterý 17. března 2009

Dilema titulu

Posílal jsem balíček jedné – osobě ženského pohlaví. Poslyšte, to není žádná legrace, když dotyčnou vůbec neznáte. Mladá, stará, rozvedená, vdaná, čekající na prince nebo střídající pážata, jak mám tušit, co nadepsat nad jméno?
Slečna nebo paní?
V jistém věku je výběr vhodného oslovení velmi choulostivou záležitostí. Copak u nás, tam od doktorova oznámení: Je to kluk, lze psát Pan Ten a ten, a nikoho to neurazí. Jenže na druhé straně lidstva si můžete špatným oslovením pěkně naběhnout.
Co s tím? Obvykle v takových případech na obálku nepíšu nic. Ale někdy zatoužím po určité úrovni zdvořilosti. Chvíli jsem přemýšlel, načež mě skřítkovsky napadlo sloučit oba někdy užívané akronymy.
Sl/p., ať si dámy vyberou.
Ale řekl bych, že zrovna tahle zkratka oslovení kurzy společenského chování neobohatí.
I když – pro jisté známé ...

Žádné komentáře: