Tohle prostě musím: dalšími mago..., entitou evidentně mimo, se stává parlament a senát Francouzské republiky za schválení zákona tzv HADOPI, čili Třikrát a dost. (Pokud nevíte, oč kráčí, následujte odkaz) Nejde o myšlenku, ale o její provedení. O presumpci viny a především o nemožnost faktické obrany člověka před úřady, které v jakékoliv společnosti dokáží divy.
Aby bylo jasno, nejsem ani v nejmenším zastáncem anarchistického přístupu, podle něhož všechno patří všem a všechno je dovoleno. Ochrana autorských práv je nutná (a vznikla jako ochrana tvůrců před vydavateli), jenže její současné pojetí je zastaralé. Svět se změnil a pokud se „ochránci“ práv zakopou na pozicích, k ničemu to nepovede. Nakonec místo samotného vydávání budou jen šmírovat, jestli se na jejich filmy někdo nedívá s oběma očima otevřenýma, nebo si neotevřel „jejich“ knihu v tramvaji. (Takhle třeba skončila kdysi technologická a obor vedoucí softwarová firma SCO). Místo destruktivních akcí je třeba myslet a jednat konstruktivně, stejně jako se kdysi z absolutistických monarchií narodila demokracie, měli by si i vydavatelé uvědomit, že svět jejich diktátu prostě končí. A záleží jen na nich, jestli je smete revoluce, nebo jestli ji sami povedou. V druhém případě jim zůstane dost, mnohem víc, než si myslí. V prvním přijdou o všechno.
Nejsmutnější na dnešním případě je, že to byla právě Francie, která kdysi odevzdala světu bez jakýchkoliv nároků vynález fotografie.
Dovedete si představit, co by se dělo a jak by to vypadalo, kdyby k vynálezu tak zásadní technologie došlo dnes?
Aby bylo jasno, nejsem ani v nejmenším zastáncem anarchistického přístupu, podle něhož všechno patří všem a všechno je dovoleno. Ochrana autorských práv je nutná (a vznikla jako ochrana tvůrců před vydavateli), jenže její současné pojetí je zastaralé. Svět se změnil a pokud se „ochránci“ práv zakopou na pozicích, k ničemu to nepovede. Nakonec místo samotného vydávání budou jen šmírovat, jestli se na jejich filmy někdo nedívá s oběma očima otevřenýma, nebo si neotevřel „jejich“ knihu v tramvaji. (Takhle třeba skončila kdysi technologická a obor vedoucí softwarová firma SCO). Místo destruktivních akcí je třeba myslet a jednat konstruktivně, stejně jako se kdysi z absolutistických monarchií narodila demokracie, měli by si i vydavatelé uvědomit, že svět jejich diktátu prostě končí. A záleží jen na nich, jestli je smete revoluce, nebo jestli ji sami povedou. V druhém případě jim zůstane dost, mnohem víc, než si myslí. V prvním přijdou o všechno.
Nejsmutnější na dnešním případě je, že to byla právě Francie, která kdysi odevzdala světu bez jakýchkoliv nároků vynález fotografie.
Dovedete si představit, co by se dělo a jak by to vypadalo, kdyby k vynálezu tak zásadní technologie došlo dnes?
Žádné komentáře:
Okomentovat