Pokaždé, když si čtu stesky o tom, že na Nintendo Wii vychází málo pořádných her pro hardcore pařany, napadne mě, že ač tomu příliš nerozumím, tak asi tuším, kde je pes zakopán. Podle mně není problém ve výkonu, ani v jiných možnostech konzole. Možná se pletu, ale možná ne, takže to tu pro jistotu poznamenávám: vydavatelé, zvláště ti velcí, se zcela logicky soustřeďují na systémy s největším záborem trhu. Ať to býval NES, Playstation (první i druhý), nebo dnes třeba handheld Nintendo DS.
Wii se prodalo hezkých pětačtyřicet milionů. Nějaký problém?
Jistě. Problém je v tom, že nikdo netuší komu. Předpokládá se, že většina skončila v rukou příležitostných hráčů, což vydavatele tak trochu vyvádí z míry. Až doposud totiž věděli – zhruba, ale přece – jak velké procento hráčské populace mohou zasáhnout. Jenže Wii má svou vlastní populaci, roztaženou napříč celým spektrem lidské společnosti. Nintendo dokázalo přitáhnout k ovladačům statisíce videoherních nováčků, což vydavatele zaskočilo. Mezi miliony majitelů Nintendo Wii jsou určitě staří (myšleno herní zkušeností, ne věkem) hráči, kteří by se po „pořádných“ vrhli.
Ale kolik jich je?
Jediné řešení je průzkum bojem – a na ten je zapotřebí odvahy a financí k zamáznutí případné ztráty. Což málokdo podstoupí.
Takže vývojáři a vydavatelé – pokud vůbec – váhají. Nebo raději kráčí obvyklou cestou nejmenšího odporu, protože majitele PS3 a Xboxu dobře znají. (Další skvrnou na kráse je taky fakt, že vývojáři si s Wii ovládáním tak trochu nevědí rady, ale to by zase tak nebolelo).
Wii se prodalo hezkých pětačtyřicet milionů. Nějaký problém?
Jistě. Problém je v tom, že nikdo netuší komu. Předpokládá se, že většina skončila v rukou příležitostných hráčů, což vydavatele tak trochu vyvádí z míry. Až doposud totiž věděli – zhruba, ale přece – jak velké procento hráčské populace mohou zasáhnout. Jenže Wii má svou vlastní populaci, roztaženou napříč celým spektrem lidské společnosti. Nintendo dokázalo přitáhnout k ovladačům statisíce videoherních nováčků, což vydavatele zaskočilo. Mezi miliony majitelů Nintendo Wii jsou určitě staří (myšleno herní zkušeností, ne věkem) hráči, kteří by se po „pořádných“ vrhli.
Ale kolik jich je?
Jediné řešení je průzkum bojem – a na ten je zapotřebí odvahy a financí k zamáznutí případné ztráty. Což málokdo podstoupí.
Takže vývojáři a vydavatelé – pokud vůbec – váhají. Nebo raději kráčí obvyklou cestou nejmenšího odporu, protože majitele PS3 a Xboxu dobře znají. (Další skvrnou na kráse je taky fakt, že vývojáři si s Wii ovládáním tak trochu nevědí rady, ale to by zase tak nebolelo).
Žádné komentáře:
Okomentovat