Za nadporučíkem Riegelem se zastaví aktér jeho prvního velkého případu, muž, jehož před lety poslal za mříže a kterému po návratu z nápravného zařízení kriminalista pomohl sehnat práci a zařadit se do společnosti. Něco pana Kazdu trápí, na poslední chvíli si ale zpověď rozmyslí a odejde. Náhodná epizoda? Detektiv na ni také rychle zapomene, nedá se říci, že by trpěl nedostatkem práce. Několik dní nato je vyslán do východních Čech, kde došlo v krátké době už k třetímu znásilnění stopařky. Modus operandi – hypnotikum nebo jiný omamný prostředek – se ve všech případech shoduje. Jenže třetí oběť byla navíc zavražděna. A hlavním podezřelým je právě Kazda ...
Případ třetí stopařky jsem nedávno vytáhl při úklidu; svazeček dvojlistů, vystříhaných z jakýchsi Družstevních novin, mi titulem prozradil, že jde o detektivku, (později se objevila i v edici Magnet, plné konvenčních režimových kriminálních příběhů) a tak jsem se začetl. Do dobové detektivky se spoustou podezřelých, točící se kolem nepovoleného podnikání (v dnešním světě srovnatelné s neplacením daní). Motivů vraždy je ovšem spoustu, kromě výše zmíněného ještě drogy, padělatelství, sexuální deviace, peníze i obyčejné lidské vlastnosti. Nakročeno má dobře, ale v polovině se děj zadrhne a kriminalisté i čtenář se začnou topit v trochu hluchých dialozích, žonglování s motivy i s podezřelými. Je to možná realističtější, ale čtivosti to nepomáhá. Naštěstí je rozsah žánru adekvátní, žádný tlustospis, ale čtení na jedno nudné nedělní odpoledne.
Případ třetí stopařky putoval zpět do archívu. Někdy se k němu možná vrátím, stejně jako k opakování zapomenutelných dílů televizní série z minulého roku. Znovu si všimnu titulu a uvědomím si, že mi pachatel i děj už vypadl z hlavy.
Co jsem četl: Karel Havlíček: Případ třetí stopařky, příloha Družstevních novin, 1980-1981
Případ třetí stopařky jsem nedávno vytáhl při úklidu; svazeček dvojlistů, vystříhaných z jakýchsi Družstevních novin, mi titulem prozradil, že jde o detektivku, (později se objevila i v edici Magnet, plné konvenčních režimových kriminálních příběhů) a tak jsem se začetl. Do dobové detektivky se spoustou podezřelých, točící se kolem nepovoleného podnikání (v dnešním světě srovnatelné s neplacením daní). Motivů vraždy je ovšem spoustu, kromě výše zmíněného ještě drogy, padělatelství, sexuální deviace, peníze i obyčejné lidské vlastnosti. Nakročeno má dobře, ale v polovině se děj zadrhne a kriminalisté i čtenář se začnou topit v trochu hluchých dialozích, žonglování s motivy i s podezřelými. Je to možná realističtější, ale čtivosti to nepomáhá. Naštěstí je rozsah žánru adekvátní, žádný tlustospis, ale čtení na jedno nudné nedělní odpoledne.
Případ třetí stopařky putoval zpět do archívu. Někdy se k němu možná vrátím, stejně jako k opakování zapomenutelných dílů televizní série z minulého roku. Znovu si všimnu titulu a uvědomím si, že mi pachatel i děj už vypadl z hlavy.
Co jsem četl: Karel Havlíček: Případ třetí stopařky, příloha Družstevních novin, 1980-1981
Žádné komentáře:
Okomentovat