Malý londýnský hotel Bertram je oázou klidu v uspěchaném moderním světě. Tady můžete najít starou dobrou Anglii, penzionované důstojníky z Indie, venkovské faráře, maloměstské staré panny, ukázkově knižní šlechtice. Tady dostanete pravou anglickou snídani a tady se ještě drží čaj o páté.
Samozřejmě, že je to tak trochu na oko, majitel hotelu sází na zámořské turisty, kteří něco podobného očekávají (a zároveň se nechtějí vzdávat moderních vymožeností), ale proč ne, když to všem vyhovuje.
Slečna Marplová tráví čas v hotelu Bertram díky svému milému synovci Raymondovi a jeho ženě Joan, a jak je jejím zvykem, bystře se dívá kolem sebe. Neuniknou jí jisté nesrovnalosti, ale ke slovu se dostane až ve chvíli, kdy začne policie pátrat po zmizelém kanovníku Pennyfeatherovi. Nejde ovšem pouze o to, že popletený duchovní, který měl odletět na kongres do Luzernu a místo toho šel do biografu, se nevrátil domů a nechal v hotelu všechna svá zavazadla. Byl totiž také spatřen v blízkosti místa činu velké vlakové loupeže.
Jan Zábrana kdysi v doslovu k souboru tří detektivních románů 3× slečna Marplová, vydaném v roce 1971, kdy kniha V hotelu Bertram byla celkem novinkou, napsal, že tenhle příběh slečny Marplové by měl všechna nej, kdyby ho autorka na posledních stranách neodstřelila. I když mám laťku posazenou mnohem nížeji, tak mi nezbylo, než souhlasit. Ta kniha má skutečně trochu hloupý konec. Ne, že by zúčastněné postavy začaly jednat úplně mimo své role, ale přece jen celou dobu bystří slídilové, ať už zkušený policista, nebo zvědavá stařenka, si najednou vezmou dovolenou a jen zírají. Škoda.
Ještě dva postřehy:
I když ani Poirot ani stará paní z St.Mary Mead v příbězích nestárnou, vedlejší postavy si tento luxus života dovolit mohou, takže Joan Westová, která v prvních marplovských povídkách byla mladou malířkou, o níž se synovec slečny Marplové a začínající spisovatel Raymond teprve ucházel, je dnes padesátnice a její kdysi odvážně avantgardní tvorba je podle současných mladých umělců konzervativní a zastaralá.
Z určitého úhlu pohledu by se také dalo říci, že technické pozadí tohoto příběhu je vlastně stejné, jako v o deset let starším poirotovském dobrodružství Zlatá brána otevřená; v obou případech je na pozadí umě vytvořená struktura organizovaného zločinu, zabalená do nevinného turistického hávu a jeho určité základny. Vražda, jíž slečna Marplová odhaluje, má ovšem pokaždé jiné příčiny.
Co jsem četl: Agatha Christie: V hotelu Bertram, Knižní klub 2008
