Nedávno jsem si uvědomil, že v detektivkách Agathy Christie se objevují vedlejší postavy jedné charakteristiky. Totiž dámy středního věku s dobře skrývaným tajemstvím, které během děje vypluje na povrch. Je jím utajovaný alkoholismus. Dané dámy zkrátka nasávají jako duhy, což se odráží na jejich chování a uvede je do podezření, protože v jejich blízkosti došlo ke zločinu.
Není jich málo, i když si teď, z hlavy, vybavuji jen tři.
Paní Otterbournovou (Smrt na Nilu, 1937) madam Nicoletisovou (Zlatá brána otevřená, 1955) a paní McNaughtonovou (Hodiny, 1963). U všech byly v průběhu děje odhaleny tu skryté zásoby, tu skříň plná prázdných lahví, či whisky, maskovaná běžným nákupem. Nebyly samy, několik méně významných tajných alkoholiček mi uniklo, respektive mě nenapadlo poznamenat si jejich knižní adresy.
Pouhá náhoda? Možná. Nebo že by se v životě slečny Millerové či mladé paní Christieové něco takového, nebo spíš někdo takový objevil?
Není jich málo, i když si teď, z hlavy, vybavuji jen tři.
Paní Otterbournovou (Smrt na Nilu, 1937) madam Nicoletisovou (Zlatá brána otevřená, 1955) a paní McNaughtonovou (Hodiny, 1963). U všech byly v průběhu děje odhaleny tu skryté zásoby, tu skříň plná prázdných lahví, či whisky, maskovaná běžným nákupem. Nebyly samy, několik méně významných tajných alkoholiček mi uniklo, respektive mě nenapadlo poznamenat si jejich knižní adresy.
Pouhá náhoda? Možná. Nebo že by se v životě slečny Millerové či mladé paní Christieové něco takového, nebo spíš někdo takový objevil?
Žádné komentáře:
Okomentovat