No přece dlouho, když je to … Tak přesně dvě takové odpovědi jsem dostal v rodinné anketě. Zafungovala tu celkem běžná myšlenková zkratka, kdy jméno přebírá vlastnosti objektu. A lenochodi jsou svým dlouhým šestnáctihodinovým spánkem pověstní ještě víc, než pomalým pohybem metru a půl za minutu, podle něhož dostali (nejen) české jméno.
Jenže, jak zjistil německý zoolog Niels Rattenborg ze starnbergského Ornitologického institutu Maxe Plancka, správná odpověď na v titulku položenou otázku zní: Nijak zvlášť to nepřehánějí. I když se donedávna tvrdilo něco jiného. Podle pozorování i měření průměrný jedinec rodu Bradypus v klidu prochrní větší část dne, nastavuje tím výsměšné pozadí všem workoholikům.
Jenže pravými lenochody byli v tomto případě vědci, veškerá pozorování totiž prováděli na zvířatech v zajetí. Je to méně nákladné, méně nebezpečné a umožňuje nepřetržitý výzkum třeba celý život. Tak byla zaznamenána ona dlouhá doba spánku. A publikována a zakonzervována jako jasný fakt.
Doktor Rattenborg mimochodem nechtěl známou informaci ani vyvracet, ani dokazovat, divoce žijící lenochody si vybral k testům nových přístrojů na záznam mozkové činnosti protože pomalu se pohybující všežravec zničí drahý přístroj méně pravděpodobněji, než šelma, vydělávacící si na živobytí lovem. Všechna tři pokusná zvířata mu přístroje ani nezničila, ani s nimi neutekla. A vedlejším výsledkem experimentu bylo navíc překvapivé zjištění, že průměrná délka spánku zkoumaných zvířat byla něco přes devět hodin. Což opravdu není mnoho.
Příčina rozporu je jaksi logická. V zajetí chované zvíře ušetří značnou část času a energie tím, že nemusí pracně shánět potravu a nemusí se vyhýbat predátorům. Což může všímavý laik, pokud je majitelem domácí kočky, poctivě krmené z plechových úlovků z polic supermarketů pozorovat sám, zvlášť, má-li v okolí reprezentativní vzorek v podobě koček bezdomovkyň.
zdroj: ČRo Leonardo
Jenže, jak zjistil německý zoolog Niels Rattenborg ze starnbergského Ornitologického institutu Maxe Plancka, správná odpověď na v titulku položenou otázku zní: Nijak zvlášť to nepřehánějí. I když se donedávna tvrdilo něco jiného. Podle pozorování i měření průměrný jedinec rodu Bradypus v klidu prochrní větší část dne, nastavuje tím výsměšné pozadí všem workoholikům.
Jenže pravými lenochody byli v tomto případě vědci, veškerá pozorování totiž prováděli na zvířatech v zajetí. Je to méně nákladné, méně nebezpečné a umožňuje nepřetržitý výzkum třeba celý život. Tak byla zaznamenána ona dlouhá doba spánku. A publikována a zakonzervována jako jasný fakt.
Doktor Rattenborg mimochodem nechtěl známou informaci ani vyvracet, ani dokazovat, divoce žijící lenochody si vybral k testům nových přístrojů na záznam mozkové činnosti protože pomalu se pohybující všežravec zničí drahý přístroj méně pravděpodobněji, než šelma, vydělávacící si na živobytí lovem. Všechna tři pokusná zvířata mu přístroje ani nezničila, ani s nimi neutekla. A vedlejším výsledkem experimentu bylo navíc překvapivé zjištění, že průměrná délka spánku zkoumaných zvířat byla něco přes devět hodin. Což opravdu není mnoho.
Příčina rozporu je jaksi logická. V zajetí chované zvíře ušetří značnou část času a energie tím, že nemusí pracně shánět potravu a nemusí se vyhýbat predátorům. Což může všímavý laik, pokud je majitelem domácí kočky, poctivě krmené z plechových úlovků z polic supermarketů pozorovat sám, zvlášť, má-li v okolí reprezentativní vzorek v podobě koček bezdomovkyň.
zdroj: ČRo Leonardo
Žádné komentáře:
Okomentovat